Listopad 2016


Zemřel herec František Peterka

25. listopadu 2016 v 20:12 | Sabča |  Různé články, zajímavosti
Související obrázek

Představitel Krakonoše z večerníčku, František Peterka včera odpoledne zemřel. Legendárnímu herci bylo 94 let. Proslavil se také ve filmech Zítra to roztočíme, drahoušku, Kráva nebo v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje.
Jakmile jsem se dozvěděla zprávu o smrti Františka Peterky, bylo mi to líto. Ale jen na okamžik. Pak jsem si uvědomila, že tady žádná lítost není na místě. Naopak. Můžu ho jenom obdivovat za to, jak statečně bojoval až do poslední chvíle a jak vysokého věku se dožil.
Peterku budu mít napořád spojeného pouze s Krakonošem, jelikož v žádné jiné roli jsem ho nijak výrazně neregistrovala. Krkonošské pohádky byly vlastně mé děství a budu na ně vždycky ráda vzpomínat.

Richard Müller - Městský dům Přerov (15. 11. 2016)

16. listopadu 2016 v 20:39 | Sabča |  Koncerty

Není asi nikdo, kdo by neznal hity Po schodoch, Kníže Rohan nebo Baroko. Ve svém repertoáru je má slovenský zpěvák Richard Müller. Mezi mladými lidmi příliš vyhledávaný není. Já jsem však vyjímka, oblíbila jsem si ho už v šestnácti letech. V jeho textech jsem nacházela určitou hloubku a rozumněla jim možná víc, než by bylo v mém věku třeba. Nyní je Richard na turné a všechna města, která v rámci něj navštíví byla zveřejněná na internetu už o letních prázdninách. Zmocnila se mně obrovská radost, když jsem zjistila, že zavítá i do Přerova. Poprosila jsem strýce, zda bychom tam nemohli zajet. Jeho reakce mně příjemně překvapila: Okamžitě řekl "Ano" a bylo mu naprosto jedno, že lístky jsou docela drahé. Koncert se uskutečnil v přerovském Městském domě, který sice známe, ale pro jistotu jsme se nechali navést GPSkou. Tu měl na starosti jeho syn Honza, který s námi jel taky. Do Městského domu jsme vstoupili něco málo před půl sedmou a museli chvíli čekat. Samotný koncert totiž začínal přesně v 7. Strýc rozhodl, že si trošku zkrátíme čas v tamním minibaru. Dal si s Honzou malé nealkoholické pivo a poté jsme všichni šli na svá místa v jedenácté řadě. Zdá se to být možná daleko, ale vidět bylo dobře. Za několik málo okamžiků přišel Richard i s celou kapelou. Posadil se na barovou židličku, zazpíval skladbu 24 hodin a hned na to V tom istom mestě. Měla jsem oči přilepené přímo k jeho obličeji, ani jsem se nepohla, když zpíval. Zvláště pak u písničky Aspoň plakat. Ta je moc pěkná a toho času i moje nejoblíbenější. Byla jsem do ní tak strašně zaposlouchaná, že jsem si vůbec nevšimla slz, co se mi kutálely po tváři. Až po nějaké době jsem je zaregistrovala a rychle je setřela, aby to Honza nepoznal. Richard samozřejmě nemá jen smutné písně. Zazpíval nám i Kníže Rohana, patřícího k těm nejslavnějším skladbám. Divila jsem se, že nikdo v publiku nezpíval. Tedy alepoň ne nahlas, jak na koncertech bývá zvykem. Fanoušci možná nechtěli nabourávat atmosféru a nechali Richarda raději zpívat samotného. Pomáhal mu pouze kytarista. Dočkali jsme se i Julie Roberts. Ne, Richard neměl tuhle holywoodskou herečku v Přerově s sebou :-) Je to jen název písničky z nového CDčka. Pojednává o vztahu Richarda právě k Julii Roberts. Když jsem jí slyšela poprvé, uvědomila jsem si, že podobně to mám já s Louem Fanánkem Hágenem. Vážím si ho stejně jako Richard Julie a nejspíš i proto mi ten text tolik mluvil z duše. Následovala 20 minutová přestávka. Využili jsme jí ke koupii Richardova CDčka, která se prodávala u pultu před sálem. Strejda si vybral to nejnovější. Byl z Richarda nadšený taktéž! Shodli jsme se na tom, že pokud interpret chce zaujmout, nemusí dělat salta, ani to nemusí být blonďatý mladíček s tvářičkou sladkou jako kostkový cukr. Podstatné je, že "jede na sto procent" a do svého výkonu dá celé srdce - což Müller dělá!! Po přestávce nám zazpíval písničku, která se jmenuje 55. Řekla bych, že je to takový průřez jeho životem. Vzpomíná v ní na dětství, školu, dokonce i na tátu s nímž nikdy neměl dobrý vztah. Moc se mu nedivím. Ještě si ho pamatuju ze seriálu Přátelé zeleného údolí (Horyna) a nepůsobil na mě moc hezky. Přišel mi hrozně arogantní, snad až sobecký. Jestli mě paměť neklame, tak ani ten malý, zrzavý kluk nebyl dvakrát potěšený, že s ním hrál. Richard se pak vrátil ke starším kouskům. Jeden z nich je Milovanie v daždi. Také celkem známá věc. Ovšem ani ta nepřiměla publikum ke zpěvu. Zazpíval i Rozeznávám, které pro něj složili Hapka s Horáčkem. Nemám ráda ani jednoho a příliš se mi nezamlouvá představa, že by se Horáček měl stát našim prezidentem. Nicméně Richard není úplně proti.....(vždyť je to Slovák!) dokonce ho tak už nazval. Dlouhou dobu spolupracoval i s nějakým Jarem Filipem, o němž jsem neměla sebemenší tušení. Zeptala jsem se Honzy, jestli náhodou neví, kdo to je. Asi to byla nějaká náhoda, ale na tuhle otázku mi neodpověděl Honza. Odpověděl mi Richard - zrovna v okamžik, kdy jsem svůj dotaz směřovaný na Honzu ukončila. Jaro Filip byl prostě herec, zpěvák, komik....no prý vše, na co si člověk vzpomněl. Rišo mu věnoval písničku Cigaretka na dva ťahy. Nezmínila jsem se o kapele, takže to teď napravím: Nejvíce znám bubeníka Juraje Kuchárka, což je mj. bývalý člen skupiny Elán. Pak tam byl flétnista Michal Žáček. Vím, že s Richardem hraje, ale že by mě nějak okouzlil to se říct nedá. Nemám příliš v oblibě zvuk flétny .... co se dá dělat!? Richard je zpěvák všech žánrů. Hlavně jazzu a rocku - a tam ta flétna patří ať chci nebo ne. Radši ho mám v těch rockovějších písničkách, protože na ně má hlas jak dělaný! Ostatně kdo ho zná, mi dá za pravdu. Kytarista, jehož jméno jsem zapomněla byl z celé kapely asi nejlepší. Vůbec se s tím nepáral, hrál jak o život! A přesně takhle to mám ráda. Koncert pokračoval dál v poklidném duchu. Změna nastala u písničky Štěstí je krásná věc. Fanoušci se trochu osmělili a zpívali taky. Rišo je nejvíce spojovaný s hitem Po schodoch. Ani ten samozřejmě nechyběl. Všichni jsme tleskali do rytmu a užívali si to. Byla jsem tam ze všech nejmladší, ale nic jsem si z toho nedělala. Vlastně jsem na to celkem pyšná.... Poslední píseň, co na tomhle koncertě zazněla se jmenovala Otčenáš. Pak se Richard rozloučil a odešel pryč. Jako poděkování jsme mu nadělili aplaus ve stoje a také se odebrali zpět do svých domovů.