Září 2016

RockOpera : Anna Karenina - Dům kultury Kroměříž

27. září 2016 v 20:34 | Sabča |  Co je nového...?

Když jsem ještě chodila na základní školu, velmi jsem se tam skamarádila s klukem, který má postiženého bratra Lukáše. Také ho trošičku znám, občas mi napíše na Facebook. Jednoho dne mě poprosil, zda bych s ním mohla jít na RockOperu: Anna Karenina do kroměřížského Domu kultury a pomoct mu s činnostmi, které vzhledem ke svému handikepu a invalidnímu vozíku nezvládne. Nebyl to pro mě žádný problém! Byla jsem docela ráda, že si Lukáš vybral právě mě. RockOpera mě zajímá, nejspíš bych na ní šla tak jako tak. S Lukášem jsme se na všem domluvili a dali si sraz přímo na kulturáku. Měli jsme výhodu, že jsme mohli jít napřed. Podívali jsme se na kousek zvukové zkoušky a pak přišla pořadatelka, aby se ujistila, že je Lukáš v pořádku. Netrvalo dlouho a do sálu začali postupně přicházet další lidé. Většina z nich byla oblečená v klasickém rockerském oděvu, což je džínová bunda, kožené kalhoty nebo pásky. Na mnohých jsem si všimla i tetování. Po celou dobu čekání měl Lukáš dost netrpělivý výraz ve tváři a já na tom byla podobně. Věděla jsem totiž, že tady je Honza Toužimský, jeden z hlavních hrdinů celé opery. Sdělil mi to sám. Jak? To vám neprozradím. Představení uvedl režisér Roman Štolpa a mohlo se směle začít! Na podium spolu s kapelou přišla Pavla Forest, coby Anna Karenina. Nikdy před tím jsem o ní neslyšela, ale svým sytým, pronikavým hlasem mě zaručeně dostala. Malinko mi připomněla Leonu Šenkovou. Další kdo měl dost výraznou roli byl Jiří Zonyga, vítěz soutěže X Factor. Tenkrát jsem ho příliš nemusela, jelikož mé holčičí srdce patřilo Davidovi Gránskému (toho mám ráda dodnes). Nyní jsem poznala, že prvenství v X Factoru Jirka obhájil právem. Je jasné, že v Kroměříži to vypadalo jinak než třeba v Praze. Je tam malé podium, což znamená málo prostoru. Přesto si herci dokázali skvěle poradit a my viděli i akrobatické prvky. Nejvíce jsem ocenila to, že někteří chodili na jeviště dveřmi, jimiž normálně chodívají diváci. Bez problému tak kolem mě kráčel např. Viktor Dyk. Byla jsem zrovna zahleděná na tanečníky, když se najednou kousek ode mě objevil Honza Toužimský. Věnovala jsem mu hluboký pohled do očí a řekla jsem ,,Já jsem Sabča" Moje jméno Honza znal předem. Udělal dva kroky ke mně a natáhl pravou ruku. Já jsem vystřelila ze židličky jak raketa a okamžitě mu jí se slovy "Ráda Vás vidím" stiskla. Způsobilo to mírné slzy dojetí i chvilkovou zmatenost. Lukáš si naštěstí ničeho nevšiml. Vím, že se tomu těžko věří, ale opravdu se to stalo. Následovala 20 minutová pauza. Zeptala jsem se Lukáše, jak se mu to líbí a jestli nechce aspoň pití. Tvrdil, že nepotřebuje vůbec nic. Připlížila se k němu údajně jeho vychovatelka, která hned musela zjistit, koho to má jako doprovod. Než stačil nějak zareagovat, vyhrkla jsem ze sebe "Jeho bratr je můj bývalý spolužák". Po té začala druhá polovina představení. Užili jsme si pořádnou rockovou nálož i výborné výkony - jak herecké, tak pěvecké. Bylo tam také plátno s obrázky, které sloužily jako doplněk romantického příběhu o krásné dívce jménem Anna Karenina. Tato opera prý vznikla na motivy knižního románu Lva Nikolajeviče Tolstoje. Mamka říkala, že ho měla ve škole jako povinnou četbu. Mě také čtění baví, nicméně v tomto případě je pro mě určitě lepší vidět operu. Není to samozřejmě jen kvůli Honzovi Toužimskému, na kterého je velice hezký pohled, ale všechny ty efekty a hlavně úžasnou hudbu v knize nenajdete. Rock mi vyhovuje prakticky od mých útlých let a většina lidí nad tím dodneška vrtí hlavou - zkrátka.....neřekli by to do mně! Já jsem na to naopak pyšná! Popík a nasládlé klavírní balady mi v životě nic neříkaly. Představení trvalo zhruba dvě hodiny. Po jeho skončení jsme na sebe museli s Lukášem řvát, protože jsme měli oba hrozně zalehlé uši. Pomohla jsem mu obléct bundu a doprovodila ho ke dvěřím. Cestou jsme narazili na Zonygu, s nímž jsme si vzájemně popřáli "Dobrý večer." Venku už byla tma, takže jsem Lukášovi přikázala, ať mě prozvoní hned, jak přijede domů! Mě čekala před kulturákem mamka. Byla tak hodná, že si pro mě přijela autem. Asi o půl jedenácté mě Lukáš prozvonil. Dojel domů v pořádku a já mohla jít v klidu spát.
Podle mně to byl celkem fajn zážitek. Nic podobného se v Kroměříži zatím nehrálo (aspoň o tom nevím). Musím znova smeknout před skromností Honzy. Nenapadlo by mě, že mi podá ruku zrovna uprostřed probíhajícího představení. Byla jsem mu za to strašně vděčná. Pro něj je to zcela běžná věc, že se s někým pozdraví podáním ruky, ale pro mě je to další ze splněných přání.

Automaty ve školách

13. září 2016 v 17:51 | Sabča |  Různé články, zajímavosti

Už je to pár měsíců zpátky, co naši ministři vedli dlouhosáhlé debaty o tom, zda mohou na školách zůstat automaty se sladkostmi či nikoli. Já, jako studentka střední školy jsem určitě pro to, aby tam zůstaly. Důvod je jednoduchý: Už jsem plnoletá, vím co si mohu dovolit vzhledem ke své finanční situaci a ať se to někomu líbí nebo ne, sladkosti jsou rychlým zdrojem energie, takže mi pomohou náročné dny ve škole nějak zvládnout. Na základkách které navštěvují malé děti je to trošku jiné: mnohdy si ještě nedokážou spočítat peníze a k automatům chodí častěji, než je zdrávo. Šestiletým prvňáčkům nikdy nevysvětlíte, že cpát si každou přestávku žaludek čokoládovými tyčinkami za 12 Kč je špatné.
Velmi mě potěšil nápad nějakých studentů SŠ. Sepsali petici pro zanechání automatů pouze na středních školách, kterou následně zaslali ministryni školství Kateřině Valachové. Ta se jim rozhodla vyhovět a automaty se budou ve školách normálně vyskytovat. Pro základky to však neplatí, zde se automaty zruší. Na tuhle petici se pomyslně podepisuju i já, jelikož s tímto řešením plně souhlasím. Musím poznamenat, že s ministryní Valachovou nijak nesympatizuji, nicméně tenhle verdikt jí chválím. V případě nás, středoškoláků je jistě mnohem lepší si jednou za čas koupit Tatranku v automatu, než peníze utratit někde v trafice za cigára. No není to tak?

Zdroj: Zprávy TV Prima.