Květen 2016

Jak jsme byly prodávat Měsíčky lékařské v Holešově

14. května 2016 v 14:10 | Sabča |  O mně a o blogu

Už to bude asi rok, co byla moje bývalá škola v Holešově požádána o pomoc při prodejí Měsíčků lékařských v rámci každoroční akce nazvané Liga proti rakovině. Jako třída jsme se měli dohodnout, kdo se toho ujme. Nakonec nás bylo asi šest holek vč. mně. K lidem s tímto onemocněním mám dobrý vztah a vždycky jsem jim toužila nějak pomoct. Nyní jsem dostala příležitost: S holkama jsme se rozdělily do dvojic a v ředitelně si vyzvedly věci potřebné k prodeji. Ředitelka nám ještě samozřejmě sdělila důležité instrukce. Oblékly jsme si krásné žluté trika, jedna druhé pomohla připnout visačku a mohly jsme vyrazit do ulic! Já jsem chodila s kamarádkou, jejíž jméno nebudu prozrazovat. Důležité je, že bydlí v Holešově, takže jsem neměla kde zabloudit. Už před školou jsme potkávaly nějaké lidi a zkoušely je oslovit. Bohužel nám odmítali přispět. Štěstí se na nás usmálo až na náměstí, tam byl zájem opravdu velký. Dokonce k nám přišel nějaký pán a dal mi do zapečetěné kasičky stovku, přitom jsme vybíraly rovných 20 Kč. Řekla jsem mu, že mu jeho peníze nemám jak vrátit a on mi odpověděl, že nic vracet nechce! To nás potěšilo obě dvě. Setkaly jsme se ale i s opačnými případy, kdy od nás lidé utíkali se slovy:,,Kdo ví, kam to půjde", ,,Běžte makat" atd. Na jednu stranu se jim ani nedivím, podvodníku mezi námi běhá dost, ale zase si myslím, že tahle kampaň je natolik známá, že aspoň něco přispět mohli. Je to jejich rozhodnutí, nenutily jsme je. Byli i tací, kteří přispěli rádi, ovšem před tím chtěli vidět osvědčení. Na to mají plné právo. Kamarádka jej vytáhla s igelitky a rázem se mi peníze do kasičky jen sypaly - padala jedna dvacetikoruna za druhou, sem tam i nějaká 50. Můžu říct, že nejvíc si Měsíčky lékařské kupovali důchodci. Když jsme nějakého oslovily, byla to téměř sázka na jistotu. Ale ani mladí se nenechali zahambit. Smutné bylo, když k nám někdo přišel a začal nám vyprávět o vlastních zkušenostech s rakovinou. Samozřejmě jsme ho vyslechly, nějaký trapný soucit jsme si však odpustily, stejně by to tomu člověku nic nedalo. Celkem solidně se prodávalo i u supermarketů a jiných větších obchodů. Když stojíte třeba před Albertem, můžete si být stoprocentně jistí, že ti lidé u sebe peníze mají. Pamatuju si právě na paní, která si jednu kytičku strašně chtěla koupit jenomže zapomněla peněženku. To se nedalo nic dělat. Přece jen jsme prodaly všechna plata, co jsme u sebe měly a "vydělaly" tak peníze pro ty, kteří to opravdu potřebují. Ke konci už mě začala kasička na krku pěkně škrtit a kamarádčina igelitka byla zcela prázdná. Nic tedy nebránilo tomu abychom se s dobrým pocitem vrátily zpět do školy.
Výzva pro vás: Prosím, přispějte aspoň jednou! Ta dvacka, co nám hodíte může někomu zachránit (nebo prodloužit) život!!
DÍKY VŠEM, CO POMÁHAJÍ!!!!!