Říjen 2015

My new tattoo

30. října 2015 v 18:52 | Sabča |  O mě a o blogu
Tetování se mi líbilo vždycky. Ale jen do jisté míry. Nesnáším, když lidé na sobě mají velké obrázky a ještě k tomu barevné. Mám prostě ráda malé jednoduché motivy, které mají pro danou osobu význam.
Už dlouho jsem i já nějaké chtěla, jenže jsem se pořád nemohla rozhodnout, co a kam si nechám vytetovat. Určitě jsem chtěla něco, čeho nebudu za pár let litovat. Nejsem přece blázen, abych na těle nosila např. kytičky, protože se mi to ZROVNA TEĎ líbí. Je pravda, že konkrétně ty kytičky vypadají celkem hezky, ale já k nim nemám žádný hlubší vztah. Rozhodla jsem se tedy pro býka, jelikož je to moje znamení zvěrokruhu a přidala jsem k němu S, což je začáteční písmeno mého jména. Zvolit místo pro tetování nebyl až takový problém. Na tohle jsem šíleně háklivá a ne všude se mi to líbí. Nejlíp se mi to hodilo ze zadu na rameno - je tam sval, takže by to tam nemělo tolik bolet. Tetovací salon jsem si vybrala v Přerově. Znám to tam a vím, že je tam hrozně příjemný tatér, který dbá na hygienu víc, než mnozí doktoři. S úsměvem na tváři mě pozdravil a požádal, abych mu dala chvilku času na nakreslení motivu. Přiznávám, že jsem se ze začátku bála, ale na druhou stranu měl tatér mojí plnou důvěru. Za takových 10 minut mi své dílo ukázal a řekl: "Tak můžem jít na to". Lehla jsem si na lehátko a čekala co bude. Necítila jsem nic víc, než drobné píchání jehlou a otírání kůže dezinfekcí. Tatér byl dokonce tak hodný, že mi k tomu na notebooku pustil Tři Sestry, ale přes zvuk strojku jsem je stejně neslyšela. Občas jsem trošku cukla svalem, jinak naprostá pohoda! Vážně to není nic hrozného, vydrží to každý!

Máte-li zájem o tetování a jste z Moravy, vřele vám doporučuju tetovací salon v Přerově!! Bude se vám tam líbit, nebude vás nic bolet a potom na sebe nikde jinde nenecháte ani sáhnout...

Na téhle (méně kvalitní) fotografii můžete vidět konečný výsledek práce skvělého tatéra V. .Splní vám každé přání a je znát, že ho tohle zaměstnání baví. Já jsem v celku spokojená. Setkala jsem se i s negativními reakcemi, ale z toho si nic nedělám. Tenhle motiv mě dokonale vystihuje - jsem to prostě já! Nelíbí se mi, když jsou tetování přehnané, takhle je to decentní a svůj význam to má.


Mamma Mia - Kongresové Centrum Praha

20. října 2015 v 18:29 | Sabča |  Co je nového...?

Po úspěšném zájezdu do Prahy na muzikálové představení Tři Mušketýři, jsme se rozhodli navštívit ještě Mamma Miu. Je to muzikál sestaven pouze z písniček skupiny Abba a právě z toho důvodu bylo pro mě rozhodování opravdu nesnadné. Abbu ráda nemám a jakmile jí uslyším jen z rádia, vstanu a jdu ho okamžitě vypnout! Ovšem muzikál, jako takový mě zajímá a Praha je taky hrozně krásná. Takže jsem váhala. Dlouho, skoro měsíc. Zlom nastal až když jsem se dozvěděla, že jeden z účinkujících bude můj oblíbený zpěvák a skvělý člověk, ve kterém stejně jako ve mně bije srdce rockera. Jmenuje se Petr Kolář! Tahle suktečnost to vyřešila za mě a v sobotu 17. října jsem se s mamkou vydala na autobus do Prahy. Jela podobná skupina (vč. mojí tety) jako na Tři Mušketýry, ale byli tam i tací s kterými jsem se ještě neviděla. Do hlavního města jsme dorazili v odpoledních hodinách a sami si zvolili kdo chce kam jít. My jsme šly navštívit sestřenici jelikož nám navařila oběd a její dcerky nám musely za každou cenu ukázat nový pokojíček. Zdržely jsme se u ní asi do 5 hodin a pak jsme si to namířily ke Kongresovému Centru, kde se muzikál konal. Kdybych měla srovnat Kongresové Centrum a Hybernii, v níž jsme byli před tím, tak KC je tisíckrát lepší! Nejenže je to tam velké, ale jsou tam i pohodlné sedačky, což se o Hybernii říct nedá. Seděli jsme nahoře, takže jsme měly dobrý výhled, ale zase jsme neviděli účinkujícím přímo do obličeje. Muzikál začal něco málo před 18. hodinou. Jeho děj byl podobný jako ve stejnojmenném britském filmu, kde si hlavní hrdinku zahrála herečka Amanda Seyfried. Tady to byla Adéla Gondíková. Její výkon mě dostal. Výborně zpívala a věřila jsem jí každý pohyb. Jsem moc ráda, že jsem měla štěstí zrovna na ní a nikdo jí nealternoval. Její tři otce ztvárnili pánové Jiří Langmajer, Pavel Vítek a....PETR KOLÁŘ!! Že je Petr vynikající zpěvák, to víme všichni, ale překvapil mě Jirka Langmajer, kterého jsem v životě zpívat neslyšela - o to víc jsem se divila jak pěkně mu to jde. Pavla Vítka jsem ze začátku trošku podcenila: nepatří k mým oblíbencům a jeho styl tance mě občas rozesmíval. Když jsem ho viděla naživo, spadla mi huba! Starší posluchači mají Abbu jistě spjatou s krásnými lesklými kostýmy, které byly k vidění i na tomhle muzikále. Třeba takovou Jitku Asterovou dělaly její stříbrné šaty aspoň o 10 let mladší - a to bez nadsázky! Nějaký zelený kostým měl na sobě i Petr, což se mi k němu moc nehodilo, protože ho znám v ryflích a triku s krátkým rukávem jenž mu odkrývá jeho potetované ruce. Ale že na sebe vzal abbácké oblečení je jen důkaz jeho profesionality a také toho, že se nebojí žádné výzvy. Užili jsme si i různé taneční kreace. Mě se samozřejmě nejvíce líbili sexy kluci, kteří tančili kolem účinkujících a dokonce dělali i salta! Byla to vážně moc pěkná podívaná! Písničky nakonec taky nebyly špatné, u některých bych ani netypovala, že jsou od Abby. Poznala jsem Mamma Mia, Dancing Qeen, Waterloo, Money Money a jinak asi nic. Jakmile je to zpívané česky a v jiném textu, vážně to není tak hrozně! Právě písnička Waterloo rozatnčila jednoho chlápka ce seděl přede mnou: normálně si stoupl a pařil. Celý sál to opakoval po něm. Když stáli všichni, tak já taky. Ale netančím ani normálně, natož na nějakou Abbu. Stála jsem na místě a tleskala do rytmu. Mamka byla nad vísost spokojená. Když jí bylo asi tolik co dneska mě, poslouchala Abbu v jednom kuse a měla doma všechny jejich desky. Nejde mi ho hlavy co na nich tolik obdivovala, ale hlavně že byla šťastná! A já ve finále taky: výlet se moc podařil, všichni jsme si to užili a ve svém 19. letém životě jsem po 3 viděla Petra Koláře. K uplnému štěstí mi chybí ještě fotka s ním, nicméně věřím, že i ta časem bude!

Petr Kolář s kapelou - Kroměříž

7. října 2015 v 18:34 | Sabča |  Koncerty

Rocker Petr Kolář měl v Kroměříži vystoupit ve středu 23. 9. jenže ho přepadla chřipka, tak musel svůj koncert odložit. Náhradního termínu jsme se dočkali asi za necelých 14 dní.
Na Petrově koncertě jsme s mámou byly cca před 6 lety. Nadchl nás natolik, že jsme si ho musely zopakovat! Hned jak jsem se vrátila ze školy, šly jsme s mamkou do restaurace na kafe a poté přímo do kroměřížského Domu Kultury. Byla tam neobvyklá zima, takže jsem byla ráda, že mám s sebou i svojí bundu. Po kratičkém čekání nás pustili do sálu, jenž bohužel kompletně vyprodaný nebyl, ale i tak šlo poznat, že Petr má v Kroměříži příznivců docela dost. Sotva vešel na podium, všichni jsme začali hlasitě pískat a tleskat. Pozdravil nás a řekl, že je velmi rád, že jsme na něho nezanevřeli a může tady pro nás zpívat. Vystoupení odstartoval "novinkou" z alba Čas nás naučí - Toužím dál. Hrála mu přitom kapela a za jeho zády tančila vokálistka. Už od uplného začátku mi byl povědomý chlapík s kytarou. Tápala jsem, kdo to je.... až za malý moment jsem poznala, že je to Honza Alan, který s Petrem byl v Kroměříži poprvé. Pokračovalo se v sérii nových písní jako třeba Daruj mi chvíli, Ano či ne, Tolikrát nebo Žijeme z lásky a pak nás Petr "osvěžil" rockovou peckou Varu You! Mamka se tvářila, jakoby to v životě neslyšela, ale já už to znám nazpaměť. Na své si přišla v písni Jednou nebe zavolá. Petr jí zpíval tak procítěně, že by se u toho rozbrečel snad i chlap. :o) Chlapů bylo v sále spousta, ale my ženský jsme měly samozřejmě obrovskou převahu. Petr se s námi, jak bývá jeho dobrým zvykem bavil. Dokonce popřál nějaké slečně k svátku. Měl vynikající náladu a občas svými vtípky odrovnal i sebe. Nikdy jsem ho neviděla smutného, pokaždé dokáže své fandy skvěle pobavit. Čekala jsem na mojí nejoblíbenější písničku Lepší svět, kvůli níž jsem se vybavila papírovými kapesníčky, protože mě vždycky totálně dojme. Bohužel nebyla. Za to nám Petr zahrál Jsem sám. Jeho hlas se mi víc líbí v pomalejších písničkách. Má ho jako samet a člověk si to takhle víc užije. Petr je ovšem rocker a (bývalého) člena Arakainu v sobě nezapře. Celý koncert odzpíval v sedě na židličce, navíc bez kytary, která mu vyloženě chyběla - každou chvíli ukazoval rukama jako že na ní hraje. Židlička mu dle mého názoru také příliš nevyhovovala, protože kdykoli mohl, běhal po podiu a předváděl rockové gesta. Když ale zpíval píseň Jiřího Schelingera Šípková Růženka, seděl jak přikovaný a očima brouzdal v publiku. Poté nám pověděl, že mu za měsíc vychází nové CD, čímž mi pomohl s výběrem vánočního dárku pro mamku. Ona sice říkala, že CD nepotřebuje, ale živě si dovedu představit tu její radost, až ho pod stromečkem rozbalí. Petr si s námi ještě povídal a pak zazpíval Vyznání, které nechal dozpívat i nás. Příjde mi to zbytečný - já zpívám falešně jako kráva a myslím, že aspoň třetina lidí, co tam seděla na tom nebyla o nic líp. Mám prostě ráda, když interpret odzpívá celé písničky sám. Je fajn, že tím zjistí, jak dobře lidé jeho tvorbu znají, nicméně potom to není takovej zážitek. Ale co by jsme pro našeho Petra neudělali, že? Chtěl to, tak jsme mu přání splnili. Jedna z posledních věcí, co na koncertě zazněla se jmenovala Prám bláznů. Neslyšela jsem jí nejmíň 3 roky, tudíž mi udělalo radost, že jsem si jí mohla po takové době opět vychutnat.....naživo. Následovalo několika sekundové ticho a z klavíru sympatického hocha Michala se ozvaly první tony hitu Ještě že tě lásko mám. Při poslechu téhle krásné skladby jsem si vzpomněla na jejího autora Karla Svobodu. Mrzí mě, že se rozhodl navždy odejít, jistě by ještě pro Petra (a nejen pro něj) napsal plno písniček jež by znaly i děti našich dětí. Na závěr jsme si všichni zatancovali na Kouzlo odejít. Já jsem tančit nechtěla, bránila jsem se jak jsem mohla, jenže ta písnička je taková, že vás k tomu prostě donutí. Zkrátka přestanete brát ohled na ostatní - vnímáte jen sebe, Petra a tu hudbu, která vás kompletně pohlcuje. Mamka mi několikrát říkala: "Ať neflákneš té paní, dávej pozor!" Mohu-li to říct hnusně: Paní mi byla v ten okamžik uplně ukradená. Užívala jsem si atmosféru celého koncertu a nekoukala vpravo vlevo. Po skončení akce mě mamka musela žduchnout, abych se probrala a pořádně si uvědomila, že už jedu domů. Neříkám, že se mi chtělo, ale nic jiného mi vlastně ani nezbývalo. Petrovo vystoupení se mi moc líbilo. Přesto, že se uplně nerovnalo tomu prvnímu, bylo fakt hezké. Chyběly mi tam nějaké starší písničky, ale to není tak strašné. Nové mají prostě přednost!

Zemřel herec Lubomír Lipský

2. října 2015 v 23:38 | Sabča |  Různé články, zajímavosti

Dnes údajně krátce po poledni opustil náš svět dvaadevadesáti letý herec Lubomír Lipský. Zahrál si v několika divadelních rolích a byl hvězdou českých komedií. Vidět jste ho mohli např. ve filmu Kameňák, Ať žijí duchové, Šest medvědů s Cibulkou a v neposlední řadě také Školní výlet.
v r. 1977 se z něj stal Zasloužilý umělec a v r. 2013 byl uveden do Dvorany slávy. Dlouhou dobu prý bojoval s nemocemi spojenými s vysokým věkem no a právě dnes podlehl těžkému zápalu plic.
92 let je úctyhodný věk a pan Lipský si takhle dlouhý život bezesporu zasloužil. Nyní mu přejme klid a děkujme za všechno, co udělal pro ČESKÝ FILM.