Listopad 2014


S Davidem Svobodou...

22. listopadu 2014 v 22:32 | Sabča |  Tomáš Klus

Doktoři z Počátků

22. listopadu 2014 v 21:43 | Sabča |  Seriály


Marek Vašut - Ruda Řezáč
Lenka Ternerová - Josefka Panenková
Martin Stránský - Ota Kovář
Halina Pawlovská - Milena
Nela Boudová - Vanda Řezáčová
David Gránský - Jakub Poláček
Tomáš Matonoha a Lucie Benešová - rodiče Jakuba
Iva Janžurová - Ema Beranová
Andrej Lakeš - Filip
Václav Jílek - Ondřej Bílek
Naďa Urbánková - paní Jasná
Václav Postránecký - Jan Panenka
Martin Písařík - Jaroušek
Michaela Sejnová - Markéta Suková
Sabina Laurinová - Marta Vaňková
Martin Preiss - David
David Prachař - Zdeněk Macek
Jitka Ježková - Iva Macková
Zdeněk Piškula - Bruno Macek
Klára Brazáková - Naďa
Josef Dvořák - František Beran
Miroslav Šimůnek - Roman Mrázek
Kristýna Maléřová - Kateřina
Petr Štěpánek - Vítek
Jakub Kohák - Marek Kostka
Zdeněk Žák - Lexa
Josef Carda - Vašek Paděra
Simona Prasková - Voláková
Naďa Konvalinková - Karla Mrázková
Zdeněk Srstka - Láďa
Ivan Vodochodský - Michal Míka

Partička - Městský dům Přerov (10.11. 2014)

14. listopadu 2014 v 22:30 | Sabča |  Co je nového...?

Je to neuvěřitelné! Na Partičce jsem byla po 4. Opět v Městském domě v Přerově. Vysvětlím vám proč mi to 3x nestačilo: Partička je show založená na improvizaci, tzn., že člověk nemůže předpokládat, co má čekat i kdyby na ní byl desetkrát. Když jdete na koncert nějakého zpěváka, tušíte jaké písničky by mohl zazpívat, ale když jdete na Partičku, nevíte NIC. A právě to mě na tom baví - pokaždé je to ORIGINÁL, nikdy se nestane že by jste viděli víckrát to stejné. Jako na každou akci i sem mě musela doprovodit máma, aby mě odvezla a přivezla (nemám papíry na auto). Nechtělo se jí, ale co by pro mně neudělala...V sále Městského domu jsem seděla mezi prvními a těšila se, jakobych ''Partičku na živo'' navštívila poprvé. Jakmile se všechna místa postupně zaplnila, na podium přišel Marián Čurko, výjmečně bez kostýmu. Zaujmul své místo za klávesami a začal hrát. Pak přišel moderátor Dano Dangl, který byl jako vždy milý, usměvavý, ale odmítal říct, v jakém městě se právě nachází, aby nemusel vyslovit ''Ř''. Po krátkém úvodu pozval na scénu základní sestavu Partičky. Domluvili se, že na začátek zkusí hru Dva v jednom. Rozdělili se do dvojic (Michal s Igorem a Ondra s Ríšou) a zvolili si zvláštní téma: Patologie. Využila jsem, že se při téhle hře moc nehýbou a pořídila si pár fotek. Následovala hra Párty. Geňa trochu znervozněl, protože dobře věděl, co ho čeká. Šel jako obvykle se slečnou z publika dozadu, protože na něj padla role hádajícího. Ostatní si určili předměty, jaké budou představovat. Michal byl zmrzlinový kornoutek, Igor temelín a Ondra bilboard Václava Neckáře. Vymysleli si na chudáka Geňu takovou fintu: uzavřeli mezi sebou sázky, jestli všechny odhalí do půl hodiny. Povedlo se mu to, ale ke konci byl vzteklý jako pes. Igorovi řekl, že je třeba laciná ku*va, temelín totiž nemohl ani za Boha poznat. No a na Michala, na toho koukal celou dobu jak na vraha. Odměnou mu byl Detektor lži. Tam jen seděl, mačkal tlačítko a ostatní hráli. Tématem byli Teploušové na pláži. Myslím, že teplouše umí nejlíp Ondra. Když jsem viděla ty gesta, co u toho používal musela jsem prostě vybuchnout smíchy. Měla jsem co dělat, abych udržela foťák na klíně. Potom hráli slovní hru 3,2,1. Byla o řezníkovi, kterému Igor vymyslel moc krásné jméno Kundelín. Inspirací mu jistě byl náš pan prezident! Zase jsem se snažila fotit, ale tentokrát to moc nešlo, protože jsem si musela dávat pozor, abych se nesmála příliš nahlas nebo abych foťák omylem neupustila. Tahle hra stála za to - bránice si neodpočinuly ani na moment. Poslední hra byla Džezík. Ríša si na to vybral blonďatou paruku, která mu byla malá a kromě zpěvu nám předvedl i zajímavé taneční kreace. Nakonec se s námi rozloučili a my museli odejít ( nevím, komu se chtělo, mně ne!). Po cestě ze sálu jsem potkala pořadatele. Nabídl mi, že mě sveze výtahem. Poděkovala jsem a vážně se nechala svézt. Dole jsem v tom davu lidí hledala mamku, ale nikde jsem jí neviděla. Naštěstí si našla ona mě. Když šla pro bundy, čekala jsem na ní. Zaslechla jsem, že se znovu otevírají dveře od výtahu, takže jsem se přirozeně otočila. Vystoupil z nich Marián a procházel okolo mě. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale z mých úst se potichu ozvalo jeho jméno. Slyšel mě, tak se na mě otočil a poslouchal, co hezkého mu chci říct. Tréma mi absolutně svázala jazyk! Stiskla jsem mu pravačku a koukala na něj. Nervozita mě kompletně pohltila. Uvědomila jsem si, že budu muset mluvit, tak jsem mu řekla, že se mi představení moc líbilo a že jsem na Partičce již po 4. To ho znatelně ''zahřálo u srdce'' takže mě pozval na další. Přiznala jsem mu i svou trému, kterou samozřejmě viděl, ale zdálo se, že je na takové věci u fanoušků zvyklý - chápal to. Omluvila jsem se za případné zdržování a on se zatvářil, že je vše v pohodě. Po tom, co následovalo jsem zůstala stát jak sloup a už z dály slyšela Mariána, jak na mě volá ''Ahoj''. Odpověděla jsem, ale to už u mě stála mamka s bundama v ruce a hnala mě do auta! Když jsem jí řekla o Mariánově pozvání na příští Partičku, usmála se a v naprostém klidu mi oznámila, že po páté se mnou v žádném případě nikam nejede (což upřímně řečeno chápu)