Není metalista jako metalista

11. února 2017 v 11:59 | Sabča |  O mě a o blogu
Výsledek obrázku pro metal music

Tvrdší hudba mě provází už pěknou řadu let. Někteří lidé z mého okolí se tomu divili, jiní to zas neřešili vůbec. Párkrát jsem se však setkala i s nepochopením a narážkami v tom smyslu, že metalisté jsou zlí, agresivní nebo dokonce vyznávají Satana. Takové, a ještě horší věci bohužel kolují i po internetu. Vím, že spousta kapel má za sebou "bouřlivé období", řídí se známým heslem Sex, drogy, Rock 'n' Roll nebo se opravdu hlásí k satanismu, což lze poznat z textů jejich písniček. Texty o kterých právě mluvím se nejčastěji objevují v tzv. Black metalu, jehož představiteli jsou Behemoth či Venom. Ovšem existuje několik dalších poddruhů, kde by jste satanistickou tématiku jen těžko hledali. Metalové skladby jsou většinou zaměřené na temné stránky života (smrt, nenávist, vraždy) , ale může se v nich zpívat také o lásce, jako to dělá např. Ozzy Osbourne. Chtěla bych tedy všem strušně a jasně vzkázat: Každý fanoušek metalu ROZHODNĚ NENÍ Satanista!!!!!! Pak mě dostávají do kolen různá pravidla, která tvrdí, že správní metalisté musí být potetovaní, chodit v černém, mít dlouhé vlasy.... Proč? Ať každý vypadá jak chce! Třeba já mám dlouhé vlasy jen tak ze zvyku a v černém nechodím skoro vůbec. Štve mě i fakt že metal bývá hodně často spojován s agresivitou. No, lidé asi nejezdí na koncerty proto aby si tam vzájemně rozbili držku. Chtějí si pouze poslechnout hudbu a získat zážitek, za který si zaplatili. Na vystoupení jedné tuzemské skupiny jsem potkala fanoušky, kteří mi ochotně pomohli dostat se přímo k podiu a ani děkovat jsem jim za to nemusela. Já sama jsem si před pěti lety vybrala takové povolání, kde se po mně určitá empatie k lidem doslova vyžaduje!! Prostě se chovám tak, jak to považuji za nejlepší: Ctím svoje úžasné rodiče, nekouřím, nemám příliš vulgární slovník, ráda pomáhám ostatním. Přesto....poslouchám metal To jaký člověk skutečně je ovlivňuje především jeho výchova a vlastní myšlení, nikoliv hudba! Proto vám radím: Nikdy nedejte na první dojem a vyvarujte se zbytečným předsudkům.


Demon z kapely Kiss navštívil v nemocnici fanouška.


Ozzy Osbourne jakožto milující otec.

Výsledek obrázku pro alice cooper johnny depp wheelchair fan

Alice Cooper s těžce postiženým starým pánem. (Alice je ten přímo za jeho hlavou)

Výsledek obrázku pro metallica wheelchair fan

James Hetfield se věnuje fanouškovi - chlapci na vozíku
 

Alice Cooper - Poison

3. února 2017 v 21:33 | Sabča |  Videoklipy (písničky)
Obvykle články k videoklipům moc nepíšu, ale tady bych s dovolením udělala vyjímku.
Neřadím se mezi největší obdivovatele Alice Coopera a když jsem ho viděla poprvé, myslela jsem si, že je to čistý magor. Ze zvědavosti jsem si pustila nějaké jeho skladby a ty se mi líbily. Jsou takové chytlavé, melodické a celkem snadno zapamatovatelné. Dlouho mě od něho odrazovala ta jeho rádoby "show", kterou předvádí na koncertech. Měla jsem možnost pár kousků shlédnout (víc bych nedala) a úplně dobře mi z nich nebylo. Do hlavy se mi proto vkradla myšlenka, zda Alice není nějaký šílenec co by se vyžival v agresivitě. Ale asi to tak nebude. Alice je totiž hluboce věřící a každý den se modlí k Bohu.
Jaký je váš názor na tohoto zpěváka?


Související obrázek

Občanský průkaz

6. ledna 2017 v 18:12 | Sabča |  Filmy

STRUČNÝ POPIS:

Čtyři spolužáci: Petr (Libor Kovář), Aleš (Jakub Šárka), Vašek řečený Popelka (Matouš Vrba) a Dimitrij neboli Míťa (Jan Vlček) dospívají v sedmdesátých letech, tedy v době, kdy vyjít na ulici bez občanského průkazu znamenalo koledovat si o pořádný průšvih a kdy povinná vojenská služba byla pro mnohé chlapce tím největším strašákem. Každý po svém i společně se snaží neztratit v totalitním státě zdravý rozum a smysl pro humor, ale také nezadat si s režimem. Prožívají řadu epizod, některé jsou úsměvné, s nádechem absurdní grotesky, jiné zase dramatické a fatální.

Film Občanský průkaz vypráví o tom zvláštním životním období, kdy dětství zvolna přechází v dospělost, a tahle cesta v každé době vede skrz bourání konformismu a rodičovských ideálů, revoltu vůči společnosti, hledání a nalézání sebeúcty. Tehdy stejně jako dnes…
 


.Tři. sestry.

2. ledna 2017 v 21:04 | Sabča |  Tři Sestry
Kapela Tři sestry smutní. Přišla o houslistu Františka Kacafírka (úplně vpravo)

Christmas 2016

21. prosince 2016 v 17:49 | Sabča |  Různé články, zajímavosti
Výsledek obrázku pro christmas pictureVýsledek obrázku pro vánoce

Přeju vám všem krásné vánoční svátky, spoustu dárků pod stromečkem

a v Novém roce hlavně štěstí, zdraví, lásku a klid.

Sabča

Karel

16. prosince 2016 v 20:46 | Sabča |  Vtipy a podobné věci
Říká Karel svému kolegovi:
"Manželka mě poslední dobou strašně štvala, tak jsem jí řekl, že už jí nechci do konce života ani vidět. Sbalil jsem si věci a odešel. Najednou se přímo z našeho bytu ozvala velká rána. Rozběhl jsem se tam a vyrazil dveře, protože jsem si myslel, že chtěla spáchat sebevraždu...."
" A co to bylo?" ptá se kolega.
Karel se na něj smutně podívá a řekne:
" Ta sviňa bouchla šampus"

Úspěch kapely Ortel

10. prosince 2016 v 10:45 | Sabča |  Různé články, zajímavosti
UPOZORNĚNÍ:
V tomhle článku se nechci nikoho dotknout (pakliže se tak stane, omlouvám se). Vyjadřuji v něm pouze SVŮJ názor a v žádném případě vás nenutím, aby jste s ním souhlasili. Každý má právo myslet si to, co je podle něj správné, což já plně respektuji!
Už od listopadu vládne téměř ve všech médiích kauza týkající se (pro někoho nacistické) kapely Ortel v souvislosti s Českým Slavíkem a Radkem Bangou, který opustil sál po té, co jejich zpěvák Tomáš H. obhájil v téhle anketě 2. místo.

Kapela Ortel

O kapele Ortel jsem se dozvěděla až díky Českému Slavíku. Jejich texty byly spojované především s neonacismem a nenávistí. Pár z nich jsem si tedy přečetla, abych zjistila, jaká je skutečnost. Ortel ve svých textech poukazují na současnou situaci v ČR, která jak víme není moc dobrá. Taky mi není lhostejné, co se tady děje, nicméně ani jedna z písní mě nezaujala. Podobných věcí o níchž se kapela zmiňuje je kolem nás tak moc, že mi příjde (fanoušci nechť prominou) docela zbytečné to poslouchat dobrovoně. Ať už si pustím zprávy na Primě, přečtu si noviny, či aktuality na internetu, vždy na mě "vyskočí" Islámský stát, uprchlíci nebo vraždy (hl. téma skladeb Ortelu). Vím, že je to v dnešní době zvlášť těžké, ale přece jen bych se raději dozvěděla něco pozitivnějšího! Nesmím opomenout i fakt, že jsem v rádiu slyšela rozhovor s Tomášem H., ve kterém tvrdil, že jediný záměr jeho kapely je, aby lidé brali vážně to, co se tady odehrává a pokoušeli se s tím něco udělat. Podle mě s tím obyčejný občan nezmůže vůbec nic! Nanejvýš to probere s kamarády v hospodě u piva a ještě se při tom pěkně vytočí. Toť vše!
!!!Ještě jednou opakuji: Tímhle článkem nechci urazit kapelu ani její příznivce!!!

Adam Kukačka - Vzdálená

27. listopadu 2016 v 9:18 | Sabča |  Videoklipy (písničky)


Výsledek obrázku pro adam kukačka

Zemřel herec František Peterka

25. listopadu 2016 v 20:12 | Sabča |  Různé články, zajímavosti
Související obrázek

Představitel Krakonoše z večerníčku, František Peterka včera odpoledne zemřel. Legendárnímu herci bylo 94 let. Proslavil se také ve filmech Zítra to roztočíme, drahoušku, Kráva nebo v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje.
Jakmile jsem se dozvěděla zprávu o smrti Františka Peterky, bylo mi to líto. Ale jen na okamžik. Pak jsem si uvědomila, že tady žádná lítost není na místě. Naopak. Můžu ho jenom obdivovat za to, jak statečně bojoval až do poslední chvíle a jak vysokého věku se dožil.
Peterku budu mít napořád spojeného pouze s Krakonošem, jelikož v žádné jiné roli jsem ho nijak výrazně neregistrovala. Krkonošské pohádky byly vlastně mé děství a budu na ně vždycky ráda vzpomínat.

Richard Müller - Městský dům Přerov (15. 11. 2016)

16. listopadu 2016 v 20:39 | Sabča |  Koncerty

Není asi nikdo, kdo by neznal hity Po schodoch, Kníže Rohan nebo Baroko. Ve svém repertoáru je má slovenský zpěvák Richard Müller. Mezi mladými lidmi příliš vyhledávaný není. Já jsem však vyjímka, oblíbila jsem si ho už v šestnácti letech. V jeho textech jsem nacházela určitou hloubku a rozumněla jim možná víc, než by bylo v mém věku třeba. Nyní je Richard na turné a všechna města, která v rámci něj navštíví byla zveřejněná na internetu už o letních prázdninách. Zmocnila se mně obrovská radost, když jsem zjistila, že zavítá i do Přerova. Poprosila jsem strýce, zda bychom tam nemohli zajet. Jeho reakce mně příjemně překvapila: Okamžitě řekl "Ano" a bylo mu naprosto jedno, že lístky jsou docela drahé. Koncert se uskutečnil v přerovském Městském domě, který sice známe, ale pro jistotu jsme se nechali navést GPSkou. Tu měl na starosti jeho syn Honza, který s námi jel taky. Do Městského domu jsme vstoupili něco málo před půl sedmou a museli chvíli čekat. Samotný koncert totiž začínal přesně v 7. Strýc rozhodl, že si trošku zkrátíme čas v tamním minibaru. Dal si s Honzou malé nealkoholické pivo a poté jsme všichni šli na svá místa v jedenácté řadě. Zdá se to být možná daleko, ale vidět bylo dobře. Za několik málo okamžiků přišel Richard i s celou kapelou. Posadil se na barovou židličku, zazpíval skladbu 24 hodin a hned na to V tom istom mestě. Měla jsem oči přilepené přímo k jeho obličeji, ani jsem se nepohla, když zpíval. Zvláště pak u písničky Aspoň plakat. Ta je moc pěkná a toho času i moje nejoblíbenější. Byla jsem do ní tak strašně zaposlouchaná, že jsem si vůbec nevšimla slz, co se mi kutálely po tváři. Až po nějaké době jsem je zaregistrovala a rychle je setřela, aby to Honza nepoznal. Richard samozřejmě nemá jen smutné písně. Zazpíval nám i Kníže Rohana, patřícího k těm nejslavnějším skladbám. Divila jsem se, že nikdo v publiku nezpíval. Tedy alepoň ne nahlas, jak na koncertech bývá zvykem. Fanoušci možná nechtěli nabourávat atmosféru a nechali Richarda raději zpívat samotného. Pomáhal mu pouze kytarista. Dočkali jsme se i Julie Roberts. Ne, Richard neměl tuhle holywoodskou herečku v Přerově s sebou :-) Je to jen název písničky z nového CDčka. Pojednává o vztahu Richarda právě k Julii Roberts. Když jsem jí slyšela poprvé, uvědomila jsem si, že podobně to mám já s Louem Fanánkem Hágenem. Vážím si ho stejně jako Richard Julie a nejspíš i proto mi ten text tolik mluvil z duše. Následovala 20 minutová přestávka. Využili jsme jí ke koupii Richardova CDčka, která se prodávala u pultu před sálem. Strejda si vybral to nejnovější. Byl z Richarda nadšený taktéž! Shodli jsme se na tom, že pokud interpret chce zaujmout, nemusí dělat salta, ani to nemusí být blonďatý mladíček s tvářičkou sladkou jako kostkový cukr. Podstatné je, že "jede na sto procent" a do svého výkonu dá celé srdce - což Müller dělá!! Po přestávce nám zazpíval písničku, která se jmenuje 55. Řekla bych, že je to takový průřez jeho životem. Vzpomíná v ní na dětství, školu, dokonce i na tátu s nímž nikdy neměl dobrý vztah. Moc se mu nedivím. Ještě si ho pamatuju ze seriálu Přátelé zeleného údolí (Horyna) a nepůsobil na mě moc hezky. Přišel mi hrozně arogantní, snad až sobecký. Jestli mě paměť neklame, tak ani ten malý, zrzavý kluk nebyl dvakrát potěšený, že s ním hrál. Richard se pak vrátil ke starším kouskům. Jeden z nich je Milovanie v daždi. Také celkem známá věc. Ovšem ani ta nepřiměla publikum ke zpěvu. Zazpíval i Rozeznávám, které pro něj složili Hapka s Horáčkem. Nemám ráda ani jednoho a příliš se mi nezamlouvá představa, že by se Horáček měl stát našim prezidentem. Nicméně Richard není úplně proti.....(vždyť je to Slovák!) dokonce ho tak už nazval. Dlouhou dobu spolupracoval i s nějakým Jarem Filipem, o němž jsem neměla sebemenší tušení. Zeptala jsem se Honzy, jestli náhodou neví, kdo to je. Asi to byla nějaká náhoda, ale na tuhle otázku mi neodpověděl Honza. Odpověděl mi Richard - zrovna v okamžik, kdy jsem svůj dotaz směřovaný na Honzu ukončila. Jaro Filip byl prostě herec, zpěvák, komik....no prý vše, na co si člověk vzpomněl. Rišo mu věnoval písničku Cigaretka na dva ťahy. Nezmínila jsem se o kapele, takže to teď napravím: Nejvíce znám bubeníka Juraje Kuchárka, což je mj. bývalý člen skupiny Elán. Pak tam byl flétnista Michal Žáček. Vím, že s Richardem hraje, ale že by mě nějak okouzlil to se říct nedá. Nemám příliš v oblibě zvuk flétny .... co se dá dělat!? Richard je zpěvák všech žánrů. Hlavně jazzu a rocku - a tam ta flétna patří ať chci nebo ne. Radši ho mám v těch rockovějších písničkách, protože na ně má hlas jak dělaný! Ostatně kdo ho zná, mi dá za pravdu. Kytarista, jehož jméno jsem zapomněla byl z celé kapely asi nejlepší. Vůbec se s tím nepáral, hrál jak o život! A přesně takhle to mám ráda. Koncert pokračoval dál v poklidném duchu. Změna nastala u písničky Štěstí je krásná věc. Fanoušci se trochu osmělili a zpívali taky. Rišo je nejvíce spojovaný s hitem Po schodoch. Ani ten samozřejmě nechyběl. Všichni jsme tleskali do rytmu a užívali si to. Byla jsem tam ze všech nejmladší, ale nic jsem si z toho nedělala. Vlastně jsem na to celkem pyšná.... Poslední píseň, co na tomhle koncertě zazněla se jmenovala Otčenáš. Pak se Richard rozloučil a odešel pryč. Jako poděkování jsme mu nadělili aplaus ve stoje a také se odebrali zpět do svých domovů.

Kam dál