Sabčin blog na Blog.cz

Konečně se mi za pomoci mých drahých rodičů podařilo splnit si jeden obrovský sen : Vidět na vlastní oči zpěváka a kytaristu Tomáše Kluse! Chtěla jsem ho vidět už mockrát, ale nikdy to nevyšlo, až teď: Ve škole jsem od jednoho kluka zjistila, že se v Přerově konají Pivní slavnosti, na kterých vystoupí Tomáš jako VIP host. Moc jsem tomu nevěřila, ale doma jsem se potom koukla na net a přesvědčila se, že fakt nekecal. Tak jsem poprosila naše, jestli by jsme se tam nezajeli podívat. Mamka hned souhlasila, protože si Tomáše taky ráda poslechne, taťkovi to bylo více méně jedno a sestra? Té je to jedno uplně. Takže jsme se na všem domluvili a pěkně autem vyrazili do Přerova. Máme výhodu, že v Přerově bydlí naši známí, tak jsme se u nich zastavili. Zdrželi jsme se tam asi 2 a půl hoďky a pak už hurá na slavnosti. Konalo se to na velkém náměstí, takže tam bylo spousta lidí - nejhorší to bylo před podiem. Já jsem se snažila se tam nějak vecpat, ale bez úspěchu byla jsem asi ve 3 řadě a viděla uplný kulový......Noooo, sem tam jsem něco zahlídla. Když moderátor ohlásil Tomáše a samozřejmě i Jirku Kučerovského, který ho doprovází na elektrickou kytaru, drala jsem se dopředu víc a víc. Zas ani h***no! Furt mi tam kdosi zavazel. Tomáš s Jirkou začali hrát 1. písničku - Neklid. V Neklidu jsem byla i já, páč jsem stále neviděla nic, tak jsem bojovala, abych se posunula aspoň o kousiček dopředu. Pak zahráli VESmír, což je taková pomalejší věc a potom dali mojí oblíbenou a vzhledem k naší politické situaci velmi výstižnou písničku: Pánu bohu do oken. Ještě před tím než jí spustili si Tomáš malinko rýpl do problému Davida Ratha a řekl nám, že mu někdo dal velkou krabici.........,ale byly tam jenom dorty. Všichni jsme to hned pochopili a začali se smát. Ne tomu průšvihu pana Ratha, ale tomu jak to Tomáš řekl. Pak přišla řada na písničku s názvem Nina a já jsem se konečně dostala úúúúplně dopředu. Sice tam byly dvě malý děcka, kterým jsem nejspíš zavazela, ale co!? Však jsem se přijela podívat na Tomáše a Jirku, ne někomu na hlavu. Mezi písničkami se Tomáš ptal, jak si ČR vede v hokeji, protože jsme na MS hráli ze Slovákama. Někdo ze zadu zavolal, že prohráváme, na což Tomáš zareagoval zvláštní improvizací, ve které si začal stěžovat, že je to velká škoda. Všichni jsme mu dali za pravdu a začali jsme tleskat. Tomáš pokračoval v improvizaci i během další písničky Homo, ve které předváděl flirt na Jirku Kučerovského. Ten se mohl smíchy potrhat. A my vlastně taky. Následovala skladba z filmu Anglické jahody Malčik, před kterou Tomáš řekl, že je pro Karla Kryla, protože je to jeho velký vzor. Pak byla Panenka, Do nebe, Škola života a nebo třeba Sybila. Potom si kluci ještě trošičku zaimprovizovali a vystoupení ukončili. My jsme však nesouhlasili a volali po přídavku. Tak se vrátili a dali poslední písničku Ať slunce pálí do písku. Jakmile dozněla, rozloučili se s náma a odešli pryč.......Mně se to fakt líbilo, opravdu. Kluci přišli na čas, hráli bez jediné přestávky a ještě si dělali srandu! Prostě paráda!! Tomáš byl ke konci rudej jako rak a spocenej až za ušima, tomu co oba předvedli se říká ABSOLUTNĚ LUXUSNÍ VÝKON!!

Před chvílí jsem se dozvěděla jednu hodně špatnou zprávu, týkající se kapely Segment! Jejich houslista Luigi (vlastním jménem Libor) se rozhodl, že od nich odejde.

Ještě to není ani 1 týden co jsem ho (a samozřejmě i Segmenty) viděla živě na Majálesu. Já osobně jsem na Luigim nezpozorovala nějaký ,,naštvání", dlouhosáhlý přemýšlení nebo nedejbože smutek. Působil na mně naprosto v pohodě, proto mně tohle zjištění dost nemile překvapilo! Je to jako rána z čistýho nebe.......Luigi se tak prý rozhodl hlavně kvůli studiu, což chápu a taky kvůli kariéře ve vážné hudbě, což se mně, jako fanynce rocku moc nelíbí. Ale je to jeho věc a já doufám, že se mu to v hlavě rozleží a nakonec u Segmentů zůstane!! Kdybych měla možnost mu říct jen jedno jediný slovo, řeknu: NEODCHÁZEJ!

Dnes jsem se spolu s mojí mamkou a kamarádem zúčastnila Majálesu v Kroměříži. Nebyly tam sice bůhví jaké kapely, ale byla tam (pouze) JEDNA, kterou jsem prostě MUSELA vidět naživo. Ta kapela se jmenuje Segment! Většina z vás jí možná zná ze soutěže ČeskoSlovensko má Talent.

S mamkou jsme vyjeli autem už ve 14:00, protože jsme si ještě potřebovaly něco zařídit. Jak jsme to zařídili, jely jsme dál až na Pyonírskou louku na které se Majáles konal. Mamka si tam dala kafe, já jsem seděla vedle ní a koukala se kolem sebe. Najednou jsem si všimla, že u jednoho stánku stojí Kuba - kytarista Segmentů s nějakou holkou. Lehce jsem mamku žduchla a říkám jí:,, Mami, tady je Kuba!" Potom jsem se otočila a vidím basáka Jardu. Mamka se jen tak zasmála a řekla mi:,, Ty s tím naděláš, však jsou to uplně normální lidi." V tom mi zazvonil mobil. Musela jsem jít pryč, abych to líp slyšela protože na podiu hrála hudba. Volal mi, kamarád, že za chvilku dojde. Jak jsem to vyřídila, šla jsem zpátky a po cestě jsem se potkala s Luigim. Jen jsme se pozdravili a šla jsem dál. Mamka tam seděla a pila to kafe. Počkaly jsme takových 10 minut na kamaráda a pak jsme všichni 3 šli k podiu. Zrovna tam byl Hip hop, který já nemůžu vystát, tak mi mamka řekla, ať se jdu zeptat, kdy hrají Segmenti. Zahlídla jsem zpěváka Viktora Holomka, ale styděla jsem se k němu jít a zeptat se ho. Kámoš mi ale řekl ať to neřeším a jdu. No tak jsem teda šla. Přišla jsem až k němu a zeptala se ho. Odpoveděl mi, že začínají v 17:00. Poděkovala jsem a vrátila se zpátky. Na podiu byl furt ten příšernej Hip hop. Pak ale skončil a vystřídali ho naši Segmenti. Nahrnuli jsme se co nejblíž k podiu, aby jsme dobře viděli. Můžu říct, že JÁ jsem měla výhled uplně luxusní!!! Stála jsem v 1. řadě skoro uprostřed. Kluci si naladili nástoje a začali hrát. Jako 1. jsme slyšeli písničku The Universe, pak Where are we go, Freaking Cruise, I'm nothing, potom Fire in my head, So what a nakonec Wake up. Podle mně se jim to moc povedlo, byli perfektní. Stačilo jen, aby ukázali a my už jsme "třepali hlavou". Po vystoupení jsme si šli stoupnout do fronty, aby jsme se s nima vyfotili. Byl tam i nějakej kluk na vozíku, kterej s nima měl domluvený, že příjdou. Tak jsme se ho zeptali, jestli mu nevadí, že tam budem i my a on řekl, že ne. Tak jsme tam teda čekali a pak už kluci přišli. Rádi se s náma vyfotili a já jsem je musela pochválit, že tak dobře hráli. Stála jsem zrovna vedle mého oblíbence Vikyho, tak jsem mu řekla, že se jim to povedlo a že jsou dobří. Krásně se usmál a řekl mi:,,Děkujem, sice až tak dobří nejsme, ale díky!" Nevím, jak může říct, že "až tak" dobří nejsou, když všichni jasně vidíme (a slyšíme), že jsou!........Všechno nám vyšlo, jak mělo - dobře jsme viděli, počasí naštěstí přálo, s klukama jsme se setkali, takže bezva!

V TV Nova se opět vysílá zajímavá hudební soutěž - Hlas ČeskoSlovenska.

Úspěšní soutěžící jsou zde rozdělení do 4 týmů jednotlivých koučů, které si mohli vybrat už na castingu. Koučové jsou: Pepa Vojtek, Michal David, Dara Rolins a Rytmus.

Pokud jde o můj názor, tak si myslím, že nejsilnější tým má Pepa, protože u něj jsou fakt skvělí zpěváci. Např. Slovák Jakub Pohle alias Jacky, který mně oslovil hlavně tím, že je největší rocker ze všech soutěžících a taky se mi líbí jeho hlas. Když na castingu zpíval písničku Always od Johna Bon Joviho, řekla jsem si:,, Tak tohle bude můj favorit!" Pak jsem fandila třeba i Veronice Vreblové (taky z týmu Pepy), ale ta už mi vypadla. No a ještě Dan Mrozek je dobrej!

Do Hlasu ČeskoSlovenska se přihlásili i zpěváci, kteří jsou celkem známí a my už o nich víme. S tím nějak nesouhlasím, protože si myslím, že tyhle soutěže jsou pořádané pro nové, ještě neobjevené talenty a bylo by nespravedlivý, kdyby je vyhrával někdo, kdo své místo na scéně už má.

Absolutního vítěze budeme znát začátkem června. Já jsem přesvědčená, že se jím stane Jacky, protože ten by si to (aspoň podle mně) fakt zasloužil!

A je to v háji! Sakra! Po Verči mi vypadl i Jacky, to je HNUS! Sice je fakt, že zapoměl text, ale to se občas stává, no ne? Je to dobrej zpěvák a stoprocentně měl postoupit. Kdyby tam hlasovali lidi, kteří mají aspoň trochu vkus, Jacky by šel dál, URČITĚ Je to hold tak, jak to je. Jacky se nevrátí a já teď budu nejvíc fandit Danovi.

Stejně tak, jako před rokem jsem se i dnes zúčastnila recitační soutěže v Moravské Třebové. Tentokrát však bohužel s jiným výsledkem.

Do MT jsme jeli opět školním autem. Jelo nás v něm 7 + řidič. Cesta byla celkem dlouhá, takže jsme měli dost času na to, aby jsme si zopakovali básničky. Já jsem si vybrala básničku České moře od Jiřího Žáčka, protože je to můj nejoblíbenější básník, jiného neuznávám! Uběhlo to jako voda a už jsme byli na místě. Vystoupili jsme z auta a šli do muzea, ve kterém se tahle soutěž konala i minulý rok. Sedli jsme si na židle a počkali na zahájení. A pak už se recitovalo. Začínaly malé děti, které neznáme a pak jsme šli my. Z našeho ,,týmu" začal jeden taky malý, ale na básničky moc šikovný kluk, který svým výkonem určitě všechny překvapil. Po něm šlo pár daších dětí a hned potom můj spolužák, který si vybral dost těžkou básničku Vodník. Zvládl ji, ale chvilkama se zasekával. Následně ho na podiu vystřídal nějaký cizí kluk, jehož jsem měla sto chutí profackovat: On přišel, dal si ruce do kapes, usmíval se jak debil a nebylo mu rozumět slova půl. No prostě trapas. Všichni jsme byli rádi, že konečně vypadl! Potom přišla řada na spolužačku, a ta říkala básničku od Františka Halase. Upřímně, moc jí to nešlo, ale byla na ní znát obrovská snaha. Pak zas recitovaly nějaký cizí děcka a potom já. Volali mně zrovna ve chvíli, kdy jsem to čekala nejmíň. Tak jsem teda přišla na podium a spustila to svoje České moře. Bohužel hned na začátku jsem se jaksi blbě nadechla a celou dobu se mi chvěl hlas. Jak jsem to odříkala, šla jsem za učitelkou a ptala jsem se jí, jestli to bylo opravdu tak šlyšet. Ona mi řekla, že vůbec ne, že se mi to povedlo. No ale já jsem stejně věděla svoje. Na podiu už byla nějaká holka, která říkala básničku od Z. Svěráka, ale tak úžasně, že jsem věděla, že to zase projedu. A taky že ano: Když bylo vyhlašování výsledků, seděli jsme jak pěny a poslouchali jsme, jestli jsme náááááhodou nevyhráli. Od nás vyhrál jenom ten kluk, co šel první, jinak nikdo. Samozřejmě mu to přeju, ale jsem na sebe neštvaná, že jsem to nedala tak, jak jsem měla v plánu. Pak za náma přišly obě učitelky (byly tam s náma 2) a ptaly se nás:,, Nejste smutní, že ne?" Všichni jsme odpověděli, že ne, ale já jsem si myslela:,,Smutní ne, ale nas***ní jo." Opravdu, bylo mi to líto. A pořád je! Pak jsme jeli do cukrárny, aby jsme oslavili kamarádův úspěch a pak rovnou DOMŮ!!

Martin Dejdar - Antonín Maděra

Jana Hubinská - Ilona

Jiří Langmajer - Cassidy

Jakub Zdeněk - Harry

Radim Kalvoda - Bill

Jan Teplý ml. - Kérly

Markéta Hrubešová - Alena

Zbyněk Fryc - Smile

Oldřich Vlach - Brabenec

Stanislav Tříska - Hrstka

Tomáš Hanák - StB 1

Milan Duchek - StB 2

Zdena Sajfertová - sekretářka

Radek Holub - Hejl

Claudia Vašeková - Evička

Jiří Kodeš - Víšek

Pavel Nový - Knír

Viola Zinková - babička

Josef Somr - Holubec

Oldřich Navrátil - Fojtík

Aleš Spurný - Rendy

Pavlína Mourková - Zikmundová

Kamil Halbich - Svěrka

Dneska jsem byla na svých (bohužel) posledních plaveckých závodech. V Přerově. Jela jsem tam s učitelkou a dalšíma 3 kámošema ze školy.... vlakem. Z vlaku jsme šli na MHD, a ta nás odvezla ke krytému bazénu na kterém se ty závody konaly. Bylo tam strašně moc lidí, takže s medailí jsem se loučila už na začátku. I přesto jsem však tiše doufala, že nějakou vyhraju. Když jsme přišli k tomu bazénu, všimla jsem si svýho kamaráda, kterej někdy taky jezdí závodit. Pozdravili jsme se a dobře si pokecali. Pak nás zavolali pořadatelé, aby závody mohli zahájit. Tak jsme šli za nima, oni nás přivítali a dokonce nám pustili i státní hymnu:o) Potom jsme šli zpátky a začal první závod. V tom plaval jeden kluk z naší školy. Samozřejmě jsme mu fandili, ale to jaksi nepomohlo, protože měl strašně silný soupeře. Pak se plavalo dál až došla řada hned na dva naše kluky. Taky se moc snažili, ale taky se jim to nepovedlo. No a za chvíli na to jsem šla plavat já: vešla jsem do vody a spolu s ostatníma holkama počkala na hvizd rozhodčího. Když nám to odstartoval, plavaly jsme. Učitelka i kluci běhali kolem bazénu a fandili mi. Bohužel, ani mně štěstí nepřálo a moje soupeřky byly prostě rychlejší. Celkem mně to zklamalo, ale co už se dalo dělat? Vylezla jsem z bazénu, sotva jsem popadala dech a sedla si zpátky za kámošem, který se připravoval na svůj závod. Tak jsem ho povzbudila a šel na to. Ty závody byly dneska nějaký ,,zakletý", protože ani tomuhle kamarádovi se to nepodařilo. Makali jsme ze všech sil, bolely nás ruce, ale medaili nemá nikdo z nás. Mně to obzvlášť se***, protože jak jsem už řekla, byly to moje poslední závody. Učitelka na nás fakt dřela. Kdyby to šlo, snad bych jí dala ty medaile, který se mi za celou dobu povedlo vyhrát. Protože to ona ze mně udělala pořádnýho plavce!!!

moje poslední závody se (mi) bohužel nepovedly.

Jan Cina - Saša Tobičík

Veronika Žilková - Klára Jakubská

Filip Cíl - Tomáš Doubrava

Světlana Nálepková - Vlasta Marešová

Radka Pavlovčinová - Silvie Allemand

Michal Kavalčík - Vladimír Jánský

Dominik Turza - Robert Hakl

Klára Issová - Adéla Bergrová

Pavla Vitázková - Diana Strejcová

Oldřich Navrátil - Pavel Fajgl

Linda Pokorná - Jasminne M' Baya

Igor Bareš - otec Elišky

Šárka Vaculíková - Eliška

Přemysl Pálek - Patrik

Oldřich Vlach - Antonín Kuklík

Pavel Kříž - Max Řezníček

Charlotte Doubravová - Irena Koubková

Zuzana Kábrtová - Zuzana Součková

Petr Hozman - Filip Kárník

Jakub Lettko - Jakub Vraný