Christmas 2018

22. prosince 2018 v 11:13 | Sabča |  Různé články, zajímavosti



Milí čtenáři,

přeji Vám veselé Vánoce, bohatého Ježíška a do Nového roku 2019 hodně štěstí, zdraví, lásky a pohody.
Užijte si příjemné svátky v kuhu svých nejbližších a mějte se co možná nejlépe.
Děkuji Vám za návštěvnost i pozitivní ohlasy na těchto stránkách. Snad Vás ani v následujícím roce nezklamu!

Vaše Sabča Mrkající
 

Inflagranti a Pepa Vojtek - Kroměříž (10. 12. 2018)

14. prosince 2018 v 17:53 | Sabča |  Koncerty
Výsledek obrázku pro pepa vojtek a inflagranti

Rocker Pepa Vojtek není jen lídr kapely Kabát a muzikálový zpěvák. Je to také občasný host smyčcového tria, které si říká Inflagranti. Před pár dny vystupovali v Kroměříži, což jsme si samozřejmě nechtěli nechat ujít. Máma nám koupila vstupenky jako vánoční dárek, tak jsme se tam spolu vypravili. Předtím jsem Inflagranty neznala, ale strašně jsem toužila znovu vidět Pepu. I kdyby tam měl zpívat "Pec nám spadla," vůbec by mi nevadilo. Všechna místa v sále byla kompletně zaplněná. Dokonce jsem zahlédla i nějaké známé tváře. Aby mi čekání utíkalo rychleji, povídala jsem si s mamkou o všem možném. Kolem 19. hodiny se na jevišti objevily tři dámy s houslemi a zahrály nám první písničku So this is Christmas. I já jako "normální" holka musím uznat, že jim to vážně slušelo. Měly na sobě krásné šaty v barvách národní vlajky a působily velice skromně. Po té nás na svém adventním vystoupení přivítaly a představily několik dalších, pro mě naprosto neznámých písniček. Seděla jsem v klidu na židli a pokoušela se něco málo vyfotit. Světla byla bohužel ostrá, takže kvalita všech fotek tomu také odpovídá: pozadí rozmazané, místo obličejů jen velký bílý flek. No co naplat, příště se to snad povede lépe. Následně Inflagranti zahrály nádhernou skladbu Nothing else matters. V jejich podání zní úplně jinak než od Metallicy, která ji má v repertoáru. Skoro jsem ji nepoznala. Nejde mi do hlavy, jak můžou tak dobře hrát na housle, navíc u toho ještě tancovat. Přítomní pánové museli být v sedmém nebi. Na své jsme si ale brzo přišly i my, ženský. Zhruba v polovině vystoupení se konečně ukázal Pepa Vojtek a zazpíval píseň z muzikálu Hamlet, Láska jenom láska. Pak řekl, že ho muzikály strašně baví. Vždycky je šťastný, když dostane nabídku na nějakou zajímavou roli. Mnozí fanoušci Kabátu mu působení v muzikálech prý vyčítají, nicméně já jsem za to na něho hrdá. Když jsem byla v Praze na Třech mušketýrech, modlila jsem se aby Athose hrál právě on. Kromě Třech mušketýrů ho můžeme vidět i Golemovi. To je bohužel jedno z posledních děl hitmakera Karla Svobody na něhož Pepa s písní Branou Ghetta do nebes a obrovskou úctou zavzpomínal i v Kroměříži. Nešetřil pochvalami na jeho adresu, dokonce několikrát poznamenal že to byl nejlepší skladatel v Česku. Hmm, má pravdu. Pak za Pepou přišly houslistky, kterým neváhal položit otázku, jestli už se stačily převléct. Hned na to se otočil na diváky, jimž pro vysvětlení pověděl že ho s sebou mají jen proto, aby vyplňoval prostor zatímco si budou vyměňovat šaty. Tentokrát ovšem kecal. Všichni čtyři byli dokonale sehraní. Přece jenom spolu už nějaký ten pátek vystupují. Potom Pepa zmizel v zákulisí a opět měly hlavní slovo Inflagranti. S doprovodnou kapelou (v níž mimochodem stál za klávesami bratr Filipa Renče) nám zahrály další vánoční skladbu All I want for Christmas is you. Tu znám hlavně v podání Justina Biebera. Nechyběli ani české písně jako např. Dítě svítící, Rolničky, rolničky nebo klasická koleda Pásli ovce Valaši. Děvčata nás neustále vyzívala ke zpěvu, ale my jsme radši drželi pevně jazyky za zuby. Proto si přivolala na pomoc Pepu. Do zpěvu dal úplně všechno, celé vystoupení si jak se patří užíval. I já jsem si ho užívala. Rázem jsem zapomněla že jdu druhý den do práce a že už by bylo dobré rychle začít s nákupem vánočních dárků. Když jsem poslouchala jak zpívá Hallelujah, nemyslela jsem vůbec na nic. Jenom jsem na něm visela pohledem a bylo mi krásně. Jakmile dozpíval, holky nám oznámily že nyní se můžeme těšit na světoznámou písničku Phantom of the Opera. Myslím, že jediný kdo se na ní netěšil byl právě Pepa, jelikož odmítal zpívat v anglickém jazyce. Není mi jasné proč, anglicky umí docela obstojně. Z legrace jsem ho začala přirovnávat k Marcovi Hietalovi, který tuhle píseň zpíval s Tarjou Turner, když ještě byla v Nightwish. ....Ne, Pepa to opravdu zvládl bravůrně přestože se mu do toho nechtělo. Jako zpěváka jsem ho uznávala už ve svých šesti letech. Nejvíc se mi na něm líbí to, že dokáže zazpívat cokoliv. Je úplně jedno, jestli stojí na podiu s Kabátem, hraje v muzikálu nebo doprovází houslistky - je skvělý prostě ve všech žánrech i polohách. Děvčata jistě dobře ví proč si na svá vystoupení berou zrovna jeho. (určitě ne proto aby si v klidu převlékla šaty) Výše zmíněnou skladbou, Phantom of the Opera byl celý koncert ukončen. Měli jsme z něj opravdu úžasný pocit - mamka s taťkou obdivovali Inflagranty a já jsem po cestě domů pěla ody na Pepu. Strašně moc mě potěšil!! Ale holky byly rovněž výborné, to se musí nechat. Ono hraní na housle z pohledu diváka vypadá celkem jednoduše, ale zdání klame. Je za tím obrovská dřina, jakou si já osobně neumím představit. Před holkama smekám - trénují, vystupují, ještě se s láskou starají o děti...zkrátka není co dodat, patří jim (i) mé uznání.

10 let na Blog.cz

5. prosince 2018 v 18:44 | Sabča |  O mně a o blogu
Související obrázek

Právě teď v prosinci "slaví můj blog 10. výročí existence." Ano, vím že to zní komicky, snad až trapně, ale je to tak! Se svými "blogařskými" začátky jsem vás seznámila už v minulém vyprávění a nyní bych to chtěla ještě více rozvést. Úplně první článek jsem napsala 1. prosince 2008 ve věku 12 let. Tenkrát by mě ani ve snu nenapadlo, že u toho vydržím takhle dlouho. Teď je mi dvaadvacet a myslím si, že založní blogu byl velice dobrý nápad. Nikdy jsem toho nelitovala a nelituju. Nepatřím k lidem, kteří by na stránky dávali kde co. Před tím, než se vůbec pustím do psaní jakéhokoliv článku nebo zveřejnění fotografií, si musím všechno důkladně promyslet, aby to pak mělo hlavu i patu a dalo se to číst (pokud se jedná o text). Když jsem měla těch dvanáct nebo třináct let, tak mi bylo celkem jedno co na blog "vhodím", hlavně že u toho budou komentáře. V součastnosti své stránky vnímám jako jakýsi způsob sebeprezentace a na čtenáře chci udělat pokud možno co nejlepší dojem. Nedokážu posoudit, jestli se mi to daří nebo ne. To je spíše otázka pro ně samotné. Ať je to tak či tak, s blogem budu i nadále pokračovat. Jsem mladá a domnívám se že snad ještě mám co říct Usmívající se Nyní mi dovolte abych vám všem poděkovala za dosavadní přízeň, které si opravdu moc vážím. Nebýt vás nevydržela bych se psaním ani 5, natož 10 let. Takže ještě jednou: DÍKY VÁM!! Úžasný
 


Téma týdne: Vánoce už klepou na dveře

26. listopadu 2018 v 17:36 | Sabča |  Různé články, zajímavosti
Související obrázek

Rok se s rokem sešel a Vánoce už opravdu klepou na dveře. Ačkoliv dávno nejsem dítě, velice se na ně těším. Znamenají pro mě totiž klid, pohodu a příjemný čas strávený s rodinou. Nemůžu opomenout ani tu kouzelnou vůni vánočního cukroví, které vždycky napeče moje mamka. A nebyla bych to já, kdybych se nepokusila "ukrást" alespoň pár rohlíčků ještě před tím než vůbec nastane Štědrý den. Pak je ovšem dost těžké čelit otázkám jako třeba: "Cos v tom sklepě dělala tak dlouho?" nebo drsným rozkazům "Nežer to! Nebudeš mít nic!"... když ona mamka umí to nejlepší cukroví na světě!!! Pokaždé, zhruba touhle dobou si lámu hlavu nad tím, jaký dárek by udělal našim a ségře největší radost. Nemá cenu se jich ptát, vždycky slyším stejnou odpověď: "NIC!" Hm, tak to je krásný dáreček. Škoda, že ho v žádném obchodě nemají. Takže se musím spolehnout sama na sebe a nakupovat podle vlastního uvážení. Ani já však nevím co bych si letos přála. Nejvíc by mě potěšil úspěch v práci a zájem opačného pohlaví. Co se týče dárků - fakt nemám tušení. Asi se letos zase nechám překvapit!

17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii

17. listopadu 2018 v 17:19 | Sabča |  Historie
17. listopad, též známý jako Mezinárodní den studentstva se v ČR vstahuje ke dvěma historickým milníkům : uzavření českých vysokých škol v roce 1939 a začátek Sametové revoluce v roce 1989.
Tento den rovněž odkazuje na události v protektorátu roku 1939. Rozbuškou se k nim stala pražská demonstrace po pohřbu studenta Jana Opletala. Ten podlehl několik dnů předtím následkům střelného zranění, jenž utrpěl během násilného potlačení tiché demonstrace studentů u příležitosti 21. výročí vzniku Československa.

JAN OPLETAL
Výsledek obrázku pro jan opletal

Narodil se 1.1. 1915 a pochází z 8 sourozenců. Základní školu navštěvoval poblíž rodného Olomouce. Následně studoval gymnázium v Litovli, kde v roce 1934 úspěšně složil maturitu. Později se začal věnovat medicíně.
Zemřel 11. listopadu, když byl zasažen střelou civilním revolverem přímo do břicha (zánět pobřišnice)

Související obrázek


Vznik Československa aneb 100 let republiky

28. října 2018 v 8:33 | Sabča |  Historie
Výsledek obrázku pro tgm

Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou, prezidentem se stane Masaryk a Kramář bude předsedou vlády. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla s Františkem Soukupem převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o přijetí podmínek míru Rakousko-Uherskem.
Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska. Na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Isidor Zahradník a vyhlásil samostatný Československý stát.

Zdroj: Wikipedia, otevřená encyklopedie

.Arakain•

23. října 2018 v 18:35 | Sabča |  Arakain
Výsledek obrázku pro arakain


Kroměříž - Svatováclavské slavnosti 2018

24. září 2018 v 9:28 | Sabča |  Koncerty
Výsledek obrázku pro svatováclavské slavnosti 2018

Letošní Svatováclavské slavnosti konané v Kroměříži nabízely vskutku zajímavý program. Nejenže návštěvníci mohli ochutnat nejrůznější druhy piva a klobásek ale hlavně si díky umělcům jako je např. Kamil Střihavka, kapela Citron nebo O5 a Radeček užili skvělou hudbu. I my jsme se rozhodli, že se toho všeho zúčastníme. Mě samozřejmě nejvíce lákal Kamil Střihavka a spolu s ním i Citroni, jelikož od té doby, co se k nim vrátil zpěvák Ladislav Křížek jsem jejich velkou fanynkou. Ale pojďme pěkně po pořádku. Celá akce se uskutečnila na výstavišti Floria. Přijeli jsme tam asi v 17:00 hodin, takže jsme měli spoustu času na prohlídku stánků, atrakcí a podobně. Kolem 18:00 hodiny měl vystoupit Kamil Střihavka a toho jsem si nechtěla nechat ujít. Přiběhla jsem k podiu a s ostatními fanoušky čekala až dorazí. Přišel přesně načas, doprovázen svojí kapelou a našim potleskem. Na úplný začátek nám zazpíval písničku Kruhy v obilí. Nikdo se na ní moc nechytal, nejspíš to lidi neznali Pak zazněla další pecka Holka čapni draka. Ta se mi strašně líbí, ale bylo mi trapné zpívat, když kolem mě bylo hrobové ticho. Nemám tušení proč. Možná si lidi jenom šetřili hlasivky. Kamil nám pověděl, že pozvání do Kroměříže přijal s nadšením, neboť se mu tam velice líbí. Jeho slova mě potěšila. Je mi hrozně sympatický, ráda ho poslouchám a dívám se na jeho nádherné blond vlasy. Vždycky jsem si kladla otázku jak to ten chlap sakra dělá, že má takovou "hřívu". Kamil už léta účinkuje v muzikálu Jesus Christ Superstar, kde hraje hlavní roli. Zazpíval nám proto píseň Jak ze sna počínám, známou právě z tohoto muzikálu. Jakmile přišla řada na písničku Země vzdálená, všichni rázem ožili a konečně začali zpívat s Kamilem. Asi měl radost, když nás nechal dozpívat poslední sloku....Jeho vystoupení se mi moc líbilo a věřím, že si ho budu moct příště užít znovu. Poté jsem se vydala hledat rodiče, ale oni si jako vždy našli mě. Dali jsme si spolu kafe a pomalu se vrátili k podiu, jelikož už se na něj chystal Divokej Bill. Jejich hudba mi vůbec nevadí, na druhou stranu jí ani nevyhledávám. Táta se na ně docela těšil a taky si bláhově myslel, že bude mít pěkný výhled. No kdepak! Celou dobu stál na špičkách, aby aspoň trochu viděl. Ve předu totiž bylo fanoušků jak kvítí a někteří se tam prý i poprali. Zpěvák Vašek si toho všiml a důrazně jim řekl, že by bylo docela fajn kdyby toho laskavě nechali. Za to u mě má malé "bezvýznamné" plus. Je dobře, že to udělal - lidi mají přece jezdit na koncerty kvůli kapelám a ne kvůli tomu, aby dali někomu do huby. Stála jsem s mámou i tátou vzadu a pohoupávala se do rytmu písní, protože byla zima. Najednou jsem si všimla nějaké nezletilé dívky která mohla být zhruba v takovém stavu jako bývají mnozí dospělí třeba po oslavě vlastních narozenin. Nechtěla jsem na ní moc zírat, takže jsem radši věnovala pozornost Divokému Billovi. Poslechli jsme si např. písničku Plakala, Malování nebo Čmelák a z těch novějších Všema deseti. Po skončení vystoupení se téměř všichni rozprchli pryč a já jsem se tím pádem dostala až k samému podiu. Tam jsem čekala na své drahé Citrony. Vedle mě stála skupinka těžce podnapilých mladých mužů a tak jsem si musela chtě nechtě vyslechnout všelijaké nesmysly o kterých se dost hlasitě bavili. Chvíli jsem se držela za pusu, abych náhodou nevyprskla smíchy. Naštěstí brzy přišli Citroni v čele s frontmanem Láďou Křížkem. Toho mám taky moc ráda. Je to zkrátka srdcař a má obrovské charisma o čemž přesvědčil i všechny přítomné. Jako první jsme slyšeli písničku Hodina dvanáctá. Následně nám Láďa oznámil, že nyní zahrají píseň Kráska a Radegast. Nad tím jsem se malinko zarazila - vždyť to by s sebou museli mít i zpěvačku Tajnu, o které na žádném plakátu ani v programu nebyla sebemenší zmínka. Ale ona přesto přijela. Popravdě jí nemusím. Ostatní vč. mých rodičů z ní však byli naprosto unešení. Pak si s Láďou zazpívala také Schoulenou, kterou on sám celou složil. Chybět nemohla ani píseň Kam jen jdou lásky mé, určená nám, kteří svojí lásku teprve hledáme. Najednou Láďa z ničeho nic odešel pryč a Tanja zůstala na podiu sama, se zbytkem kapely. Zazpívala nám vlastní, toho času nejspíš dost oblíbenou skladbu Nad hlavou létá Rock and Roll. Na basu jí při tom doprovázel i Radim Pařízek ml., který teda opravdu válel. Pak se na stage vrátil Láďa a už bez Tanji zazpíval Ocelové město. Hleděla jsem na něho s otevřenými ústy, protože skákal jako dvacetiletý klučina. Osobně si myslím, že změna sestavy Citronům výrazně prospěla - mladši členové jsou svěží, mají více elánu a Láďa vedle nich asi taky "nějak mládne". To co předvedl byl fakt úžasný výkon. Pokoušela jsem se pořídit si alespoň pár fotek, abych měla na Citrony památku. Kvůli ostrým světlům byla dobrá většina z nich stejně rozmazaná. To se ale nedá nic dělat. Důležité je, že jsme si jejich vystoupení všichni dosyta užili a domů odjeli sice napůl ohluchlí, za to s krásným pocitem v duši. Co si víc přát!?

Kam dál