17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii

Sobota v 17:19 | Sabča |  Historie
17. listopad, též známý jako Mezinárodní den studentstva se v ČR vstahuje ke dvěma historickým milníkům : uzavření českých vysokých škol v roce 1939 a začátek Sametové revoluce v roce 1989.
Tento den rovněž odkazuje na události v protektorátu roku 1939. Rozbuškou se k nim stala pražská demonstrace po pohřbu studenta Jana Opletala. Ten podlehl několik dnů předtím následkům střelného zranění, jenž utrpěl během násilného potlačení tiché demonstrace studentů u příležitosti 21. výročí vzniku Československa.

JAN OPLETAL
Výsledek obrázku pro jan opletal

Narodil se 1.1. 1915 a pochází z 8 sourozenců. Základní školu navštěvoval poblíž rodného Olomouce. Následně studoval gymnázium v Litovli, kde v roce 1934 úspěšně složil maturitu. Později se začal věnovat medicíně.
Zemřel 11. listopadu, když byl zasažen střelou civilním revolverem přímo do břicha (zánět pobřišnice)

Související obrázek
 


Vznik Československa aneb 100 let republiky

28. října 2018 v 8:33 | Sabča |  Historie
Výsledek obrázku pro tgm

Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou, prezidentem se stane Masaryk a Kramář bude předsedou vlády. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla s Františkem Soukupem převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o přijetí podmínek míru Rakousko-Uherskem.
Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska. Na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Isidor Zahradník a vyhlásil samostatný Československý stát.

Zdroj: Wikipedia, otevřená encyklopedie
 


.Arakain•

23. října 2018 v 18:35 | Sabča |  Arakain
Výsledek obrázku pro arakain


Kroměříž - Svatováclavské slavnosti 2018

24. září 2018 v 9:28 | Sabča |  Koncerty
Výsledek obrázku pro svatováclavské slavnosti 2018

Letošní Svatováclavské slavnosti konané v Kroměříži nabízely vskutku zajímavý program. Nejenže návštěvníci mohli ochutnat nejrůznější druhy piva a klobásek ale hlavně si díky umělcům jako je např. Kamil Střihavka, kapela Citron nebo O5 a Radeček užili skvělou hudbu. I my jsme se rozhodli, že se toho všeho zúčastníme. Mě samozřejmě nejvíce lákal Kamil Střihavka a spolu s ním i Citroni, jelikož od té doby, co se k nim vrátil zpěvák Ladislav Křížek jsem jejich velkou fanynkou. Ale pojďme pěkně po pořádku. Celá akce se uskutečnila na výstavišti Floria. Přijeli jsme tam asi v 17:00 hodin, takže jsme měli spoustu času na prohlídku stánků, atrakcí a podobně. Kolem 18:00 hodiny měl vystoupit Kamil Střihavka a toho jsem si nechtěla nechat ujít. Přiběhla jsem k podiu a s ostatními fanoušky čekala až dorazí. Přišel přesně načas, doprovázen svojí kapelou a našim potleskem. Na úplný začátek nám zazpíval písničku Kruhy v obilí. Nikdo se na ní moc nechytal, nejspíš to lidi neznali Pak zazněla další pecka Holka čapni draka. Ta se mi strašně líbí, ale bylo mi trapné zpívat, když kolem mě bylo hrobové ticho. Nemám tušení proč. Možná si lidi jenom šetřili hlasivky. Kamil nám pověděl, že pozvání do Kroměříže přijal s nadšením, neboť se mu tam velice líbí. Jeho slova mě potěšila. Je mi hrozně sympatický, ráda ho poslouchám a dívám se na jeho nádherné blond vlasy. Vždycky jsem si kladla otázku jak to ten chlap sakra dělá, že má takovou "hřívu". Kamil už léta účinkuje v muzikálu Jesus Christ Superstar, kde hraje hlavní roli. Zazpíval nám proto píseň Jak ze sna počínám, známou právě z tohoto muzikálu. Jakmile přišla řada na písničku Země vzdálená, všichni rázem ožili a konečně začali zpívat s Kamilem. Asi měl radost, když nás nechal dozpívat poslední sloku....Jeho vystoupení se mi moc líbilo a věřím, že si ho budu moct příště užít znovu. Poté jsem se vydala hledat rodiče, ale oni si jako vždy našli mě. Dali jsme si spolu kafe a pomalu se vrátili k podiu, jelikož už se na něj chystal Divokej Bill. Jejich hudba mi vůbec nevadí, na druhou stranu jí ani nevyhledávám. Táta se na ně docela těšil a taky si bláhově myslel, že bude mít pěkný výhled. No kdepak! Celou dobu stál na špičkách, aby aspoň trochu viděl. Ve předu totiž bylo fanoušků jak kvítí a někteří se tam prý i poprali. Zpěvák Vašek si toho všiml a důrazně jim řekl, že by bylo docela fajn kdyby toho laskavě nechali. Za to u mě má malé "bezvýznamné" plus. Je dobře, že to udělal - lidi mají přece jezdit na koncerty kvůli kapelám a ne kvůli tomu, aby dali někomu do huby. Stála jsem s mámou i tátou vzadu a pohoupávala se do rytmu písní, protože byla zima. Najednou jsem si všimla nějaké nezletilé dívky která mohla být zhruba v takovém stavu jako bývají mnozí dospělí třeba po oslavě vlastních narozenin. Nechtěla jsem na ní moc zírat, takže jsem radši věnovala pozornost Divokému Billovi. Poslechli jsme si např. písničku Plakala, Malování nebo Čmelák a z těch novějších Všema deseti. Po skončení vystoupení se téměř všichni rozprchli pryč a já jsem se tím pádem dostala až k samému podiu. Tam jsem čekala na své drahé Citrony. Vedle mě stála skupinka těžce podnapilých mladých mužů a tak jsem si musela chtě nechtě vyslechnout všelijaké nesmysly o kterých se dost hlasitě bavili. Chvíli jsem se držela za pusu, abych náhodou nevyprskla smíchy. Naštěstí brzy přišli Citroni v čele s frontmanem Láďou Křížkem. Toho mám taky moc ráda. Je to zkrátka srdcař a má obrovské charisma o čemž přesvědčil i všechny přítomné. Jako první jsme slyšeli písničku Hodina dvanáctá. Následně nám Láďa oznámil, že nyní zahrají píseň Kráska a Radegast. Nad tím jsem se malinko zarazila - vždyť to by s sebou museli mít i zpěvačku Tajnu, o které na žádném plakátu ani v programu nebyla sebemenší zmínka. Ale ona přesto přijela. Popravdě jí nemusím. Ostatní vč. mých rodičů z ní však byli naprosto unešení. Pak si s Láďou zazpívala také Schoulenou, kterou on sám celou složil. Chybět nemohla ani píseň Kam jen jdou lásky mé, určená nám, kteří svojí lásku teprve hledáme. Najednou Láďa z ničeho nic odešel pryč a Tanja zůstala na podiu sama, se zbytkem kapely. Zazpívala nám vlastní, toho času nejspíš dost oblíbenou skladbu Nad hlavou létá Rock and Roll. Na basu jí při tom doprovázel i Radim Pařízek ml., který teda opravdu válel. Pak se na stage vrátil Láďa a už bez Tanji zazpíval Ocelové město. Hleděla jsem na něho s otevřenými ústy, protože skákal jako dvacetiletý klučina. Osobně si myslím, že změna sestavy Citronům výrazně prospěla - mladši členové jsou svěží, mají více elánu a Láďa vedle nich asi taky "nějak mládne". To co předvedl byl fakt úžasný výkon. Pokoušela jsem se pořídit si alespoň pár fotek, abych měla na Citrony památku. Kvůli ostrým světlům byla dobrá většina z nich stejně rozmazaná. To se ale nedá nic dělat. Důležité je, že jsme si jejich vystoupení všichni dosyta užili a domů odjeli sice napůl ohluchlí, za to s krásným pocitem v duši. Co si víc přát!?

Mezinárodní den čokolády - 13. 9.

14. září 2018 v 15:05 | Sabča |  Různé články, zajímavosti
Související obrázek

Čokoláda je obvyklá součást nejrůznějších druhů sladkostí a patří bezesporu k nejpopulárnějším na světě
První čokoládu vyráběli původní obyvatelé střední Ameriky dávno před příchodem Evropanů. Mayové a Aztékové vyráběli kakaové placky nebo připravovali kakaové nápoje. Kakaové boby přivezl do Evropy poprvé Fernando Cortéz, který se s čokoládou setkal na dvoře aztéckého krále. Španělské kroniky dobývání Mexika Hernánem Cortrézem udávají, že na slavnostní tabuli Montezumy II. vládce Aztéků, nebylo jiných nápojů než čokolády, podávané ve zlatých pohárech se zlatou lžičkou. Dochucována vanikou a kořením podávaná čokoláda byla našlehána do lahodné pěny, která se rozpouštěla v ústech. Každý den tak bylo připraveno alespoň 50 šálků čokolády pro krále a dalších 2000 pro šlechtice jeho dvora.
Do Evropy čokoládu přivezli Španělé a ta se rychle stala velmi oblíbeným nápojem. Španělé také dovezli kakaovníky do oblasti Zadní a východní Indie (především na Filipíny). Postupně se začala vyrábět i tuhá čokoláda.

Zdroj: Wikipedia, otevřená encyklopedie


Chyba na Blog.cz

7. září 2018 v 19:23 | Sabča |  O mně a o blogu
Už nějakou dobu mám takový problém s blogem. Dost těžko se to popisuje, ale zkusím to: Netuším, co je toho příčinou nebo jestli za to může někdo jiný (proto nikoho neobviňuji!!!!), ale zhruba před týdnem jsem napsala článek (pro mě dost důležitý) a potřebovala ho upravit. Jenže to se mi nepovedlo, tak jsem byla nucená ho celý smazat a napsat ho znovu. Na tom by nic zvláštního nebylo, kdyby se mi ten smazaný článek na blogu nezobrazoval a ten nový šel špatně načíst, navíc bez fotografie, kterou jsem tam také přidávala. Snad je můj popisek alespoň trochu srozumitelný (i když si tím jistá úplně nejsem). Pokud se vám děje něco podobného a víte co s tím, budu vám za jakoukoli radu vděčná, protože už z toho začínám být zoufalá. Díky!

Tři sestry - Radegast Tour 2018 Buchlovice (31. 8. 2018)

6. září 2018 v 18:02 | Sabča |  Koncerty
Výsledek obrázku pro kapela tři sestry buchlovice

Po dvou letech jsem se znovu s rodinou vypravila do Buchlovic na koncert mé milované kapely Tři Sestry. Táta i ségra se obětovali, že půjdou se mnou a mamka nás čekala v penzionu, ve kterém jsme strávili noc , jelikož s námi byl také náš pejsek. Před odchodem na vystoupení jsme si dali kávu a já už jsem cítila, že se mě pomalu zmocňuje euforie. Bylo to nepříjemné, ale naštěstí to ze mě cestou do zámeckého areálu, kde se koncert uskutečnil nějak vyprchalo. Dorazili jsme zrovna v momentě, kdy se na scénu chystal showman Petr Pečený neboli Doctor PP. Velmi jsem se na něj těšila, takže jsem "opustila" taťku a šla si jeho vystoupení vychutnat přímo k podiu. Petr nezklamal. Opět byl v dobré náladě a k fanouškům hrozně milý. Nechci se chlubit, ale byla jsem první, komu podal ruku na pozdrav. Zazpíval nám jak starší tak i nové písničky. Např: Rock and Roll Zombie, Bicáky, tricáky, kokosáče, Sabráž nebo pecku Levák. Ta spatřila světlo světa takřka nedávno. Přesto jsme jí znali nazpaměť a zpívali jí spolu s Petrem. Celé jeho vystoupení byla jedna velká show. Osobně jsem z toho měla velice hezký pocit. Potom hrála kapela E!E. Ta mě moc nezajímá, tudíž jsem se chtěla vrátit zpátky k taťkovi. Rozhlédla jsem se okolo sebe a usoudila, že raději zůstanu pod podiem, abych pak dobře viděla na Tři sestry. E!E mě opravdu nenadchli, navíc jsem jejich zpěvákovi rozuměla jen každé páté slovo. Pak už konečně nastoupily očekávané Tři Sestry. Mezi fanoušky to začalo pěkně vřít a mě tedy nezbylo, než se posunout o pár metrů dál. Přece si od nich nenechám rozbít hubu. Našla jsem si klidné místečko úplně v rohu a bylo mi srdečně jedno, kdo se s kým pere. Všechna moje pozornost patřila Třem sestrám. Na začátek nám zazpívaly písničku Plesový ráno. Dobře jí znám, i když je už docela stará. Následovaly Kalhotky ze Lhotky, což je alespoň podle Fanánka mírně úchylná písnička - uchylná neúchylná, nám se líbí. Teď se nabízí otázka: Kdo ty kalhotky měl u sebe? Měla je samozřejmě harmonikářka Supice. Řada též přišla na mojí nejoblíbenější píseň Plechový Ježíš. Tu jsem si doopravdy zamilovala a pokaždé jsem nadšená, když jí slyším naživo. K velkému překvapení všech Tři sestry představily dva zbrusu nové songy, které doposud nevyšly, ale jistě je brzy uslyšíme na jejich nové desce. Jeden z nich se jmenoval Háskov. Víc neprozradím, kdo bude mít zájem, může si CD koupit :o) (já si ho rozhodně koupím). Znenadání jsem ucítila bouchání do zad. Myslela jsem, že je to zas nějaké ožralé pako, co se potřebovalo ukázat. Ale ne. Byl to mladý, hezký klučina, který chtěl Fanánkovi darovat triko. Požádal mě, ať ho zvednu nad hlavu, jenže Fanánek si toho nevšiml, tak jsem mu ho vrátila. Po chvíli to zahlédl, přišel a tričko si od kluka vzal Na jednu písničku, tuším že to byla Kocovina si ho dokonce oblékl. Nevím, jestli se mu líbilo, možná jo. Další píseň, co na koncertě zazněla měla název Adamiti v Londýně. Je taková rychlá, svěží a bezvadně se na ní skáče. Ani letos Třem sestrám nechyběl jejich pověstný výčep a ochotný pán, který nám točil pivo zdarma. Měla jsem žízeň, tak jsem se pro něho zkusila natáhnout. No samozřejmě jsem ho nezískala. Vím, že vypadám sotva na 17, ale tolik mi už dávno není. Naštěstí vedle mě stál nějaký chlápek, který mi dal trochu cucnout ze svého. Za námi se konala menší bitka nebo spíš opilecký taneček a schytali jsme proto nejednu ránu. Já jsem dostala jenom pár kopanců, což nebylo nic hrozného. Daleko větší strach jsem měla o taťku a ségru, kteří seděli v trávě. I oni díkybohu vyvázli bez zranění. Zábava pokračovala dál. Sestry zahrály i písničku Svatá Petra a zhruba v její polovině si to Fanánek s mikrofonem v ruce namířil rovnou ke mě. Zvedla jsem pravačku a pohledem ho prosila, jestli by mi jí nestiskl. I přes černé brýle co měl na očích mě viděl a ruku mi podal. Asi je zbytečné říkat jak moc mě tím POTĚŠIL. Pak Tři sestry vystřídala skupina M.Z.H.,aby nám mohla zahrát pár písní od Františka Sahuly a věnovat mu malou vzpomínku. Sahula prý nebyl žádný andílek, nicméně takovou smrt si nezasloužil. Je mi líto, že už tady kvůli dvěma grázlům nemůže být. Potom se Sestry vrátily a zahrály nám ještě několik dalších skladeb. Třeba Válku s Loky, Homosexuála, Aidu či Průšu. Na závěr celého vystoupení zazněla píseň Zelená. Všichni jsme skákali a chytali zelené balonky, které na nás létaly z podia. Taky jsem jeden chytla a vzala si ho s sebou na památku. Daleko cennější než balonek je pro mě však to, že jsem už po 4. (slovy počtvrté) byla na koncertu kapely, kterou tolik obdivuju a obdivovat budu i nadále.

Zpěvačka kapely Huntress spáchala sebevraždu

26. srpna 2018 v 19:50 | Sabča |  Různé články, zajímavosti
Výsledek obrázku pro huntress band

O kapele Huntress jsem do nedávna neměla ponětí. "Seznámila" jsem se s ní až díky redaktorům časopisu Spark, kteří na Facebooku zveřejnili zprávu o sebevraždě zpěvačky - Jill Janus. Podle fotky na mě působila jako naprosto bezproblémová a spokojená ženská. Jenomže opak byl pravdou: Měla snad všechny nemoci - od schyzofrenie po rakovinu.
Jen tak ze zvědavosti jsem si nějaké písničky od Huntress poslechla, abych vůbec zjistila jak Jill zpívala. Byla to zřejmě velice křehká bytost, ale když se chopila mikrofonu, změnila se v dračici... Vážně mě ta hudba docela zaujala. Nejvíc jsem si oblíbila písničku s úžasným názvem: I wanna fuck you to death. Trochu mě mrzí, že jsem Huntress nepoznala o pár let dřív, možná bych je zařadila do seznamu svých oblíbených kapel. Teď nezbývá než věřit, že si časem najdou takovou zpěvačku, jako byla Jill.

Tenhle článek zveřejňuji jen proto, že chci nějakým způsobem "uctít památku" zesnulé Jill i navzdory tomu, že jsem se o ní (bohužel) dozvěděla až po její smrti.

Kam dál